Empatie – vlastnost vyvolených?

Základním kamenem každého mezilidského vztahu je tolerance a porozumnění. Ne vždy je ale jednoduché toho druhého pochopit. Ne vždy je chyba na vašem přijímači.

Empatie je schopnost mysli, kdy je na místě umět odsunout vlastní city, názory i předsudky na druhou kolej a snažit se maximálně porozumnět pocitům a motivům toho, komu se třeba snažíme pomoct. Empatická povaha je užitečná také při řešení konfliktů. Pokud nejste zrovna hádavá, agresivní osobnost, určitě se snažíte spor zažehnat a to bez rozumné komunikaci půjde jen ztěžka…

 

Tato schopnost ale nemusí být čistě psychologického rázu. Momentální rozpoložení je možné vyčíst i ze signálů, které dotyčný vysílá tzn. prostřednictvím neverbální komunikace toho lze vyčíst poměrně mnoho. Stačí být jen vnímavý a trpělivý. Náladu a pocity můžeme vnímat i krátkodobě, třeba během hovoru. U trvalejších životních situací je možné s druhými soucítit dlouhodoběji, zvlášť jedná-li se třeba o vážnou nemoc v rodině, aniž bychom sami byli jejím účastníkem.

Empatie uměním

Být empatický je takřka umění napomáhající při nejednom střetu, konfliktu nebo snaze pomoci svým blízkým. Takový psycholog má empatii v popisu práce, aby byl vůbec schopen svým pacientům ulevit. Vše je ale stavěno na vzájemné komunikaci. Bohužel, ne každý je schopen o svém trápení mluvit. V tom případě je třeba zhodnotit celou situaci/problém kolem dokola a položit si základní otázku „Jak by bylo na jeho místě mě?“. Na tohle si přece dokáže odpovědět každý, kdo má alespoň špetku fantazie. K empatii patří i známé rčení „Co sám nemáš rád, nedělej druhým“ a pokud se tímto opravdu dokážete řídit, gratuluji – jste na nejlepší cestě k tomu být empatičtí.

Citům se neubráníte

Ale abychom v této vlastnosti neviděli jen samá pozitiva, jsou situace, kdy je empatie spíš na škodu. Zvlášť pro toho, kdo vystupuje v roli „chápajícího“. Tím, jak se všemi možnými způsoby snažíte převtělit do duše toho druhého, nevědomky si na své bedra nakládáte těžké břemeno nést trápení a strasti za něj. To je ale bohužel věc, které se neubráníte. Citům se neubráníte. Nikdo není kámen. Každý z nás cítí smutek i radost, nevyhne se tomu nikdo. A právě tady je to správné místo pro umění empatie. Snažme se být chápaví a tolerantní k druhým, brát je takové, jací jsou a tak je mít také rádi. Hned se nám všem bude žít na tomto světě lépe.

foto: StudentPoint

Empatie není jen pojmem humanistické psychologie, je to mnohem více…

Podobné články