Bezesporu nejslavnějším dramatikem všech dob je Angličan William Shakespeare. Ačkoliv se objevují teze, že snad ani nežil, tak přesto zůstává podepsán pod tragédiemi Romeo a Julie nebo Hamlet. Rodák ze Stratfordu nad Avonem se oženil s Anou Hathawayovou, manželům se pak narodily tři děti – nejstarší Susanna a poté dvojčata Hamnet a Judith. Shakespeare byl však zasažen brzkou smrtí svého syna Hamneta. Následující léta prožil v ústraní, a proto je nazýváme jako „ztracená léta.“ Nakonec William skončil v Londýně – politickém a kulturním středisku celé Anglie. Zde začala jeho divadelní kariéra v divadle Globe. Brzy se stal spolumajitelem divadla a začal psát dramata. Zpočátku psal hlavně komedie (Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsorské, Kupec benátský, Zkrocení zlé ženy) a také historické hry. Žil v době největšího rozkvětu Anglie za panování královny Alžběty I. Dodnes se vedou spekulace, že Shakespearova díla psala právě ona. Značnou popularitu si získaly jeho tragédie. Ať už mluvíme o nešťastné lásce Romea a Julie nebo o pomstě dánského kralevice Hamleta. Shakespeare zemřel roku 1616 v rodném Stratfordu, kam se znovu přestěhoval za svou rodinou.
Hamižný Harpagon a nemocný Molière
Pár let po smrti Williama Shakespeara se narodil francouzský dramatik Jean-Baptiste Poquelin zvaný Molière. Světové drama tak zůstalo na vysoké úrovni. Ačkoliv původně cestoval s kočovným divadlem, tak se dokázal vypracovat až na královský dvůr, kde bavil francouzského krále. Jeho díla byla vůči společnosti velmi kritická. Odsuzoval šlechtu, pokrytectví a cynismus. Snad nejznámějším dramatem, které vyšlo z jeho pera, je dílo o hamižném Harpagonovi, který je vyloženě posedlý penězi. Lakomec bavil tehdejší francouzskou společnost a baví i dnes. Slavný Molière zemřel kuriózní smrtí, když vystupoval ve svém dramatu Zdravý nemocný, kde shodou okolností hrál roli nemocného. Předvedl velmi věrohodný herecký výkon, za který byl následně odměněn mohutným potleskem diváků a obdivem francouzského krále Ludvíka XIV. Krátce po představení v zákulisí zemřel.
Trojlístek řeckých dramatiků má ve světové literatuře také své ctěné místo. Aischylos pobýval v Athénách. Bojoval i v řecko-perských válkách za svou vlast. Náměty pro své dílo čerpal právě z historických událostí, ale také z mytologie. Je považován za zakladatele antické tragédie a rovněž je autorem antické trilogie Oresteia. Aischylos údajně zahynul, když mu na hlavu spadla želva, kterou přenášel orel. Z bohaté rodiny pocházel Sofoklés. Opět byl vychováván v Athénách – v kolébce antického umění. Přišel také do styku se stratégem Periklem, který Athény pozvedl na vysokou úroveň. Antické tragédie Antigona a Král Oidipus jsou stále vyhledávané i mezi studenty. Dalším dramatikem z bohatých poměrů byl Euripidés, který zpracovával tradiční řecké mýty. Často dává přednost ženským hrdinkám, jako v díle Médeia.
Irský dramatik George Bernard Shaw měl nelehké dětství. Pozitivní vliv na něj měla jeho matka, která milovala hudbu. Společně se synem se odstěhovala do Londýna, kde se jako samouk vzdělával v knihovnách. Usiloval o vstup do politiky a proklamoval myšlenky socialismu. Zemřel až v úctyhodném věku devadesátičtyř let. Mezitím stihl sepsat několik divadelních her mezi kterými vyniká Pygmalion. Příběh o prosté dívce Líze, která se zásluhou lingvisty Higginse dostane do vyšší společnosti. Nikdo pak nepozná, že „maďarská princezna“ Líza je chudá dívka z ulice.
Na chvíli ještě zůstaneme u irské literatury. Samuel Beckett je považován za tvůrce absurdního dramatu. Byl velmi vzdělaný a kultivovaný. Věnoval se studiu cizích jazyků a přednášel na pařížské Sorbonně. Pobýval také v Londýně, kde slibně rozvíjel svou kariéru spisovatele. Těžká léta nastala za druhé světové války. Uchýlil se do jihofrancouzské vesničky, kde pracoval v zemědělství. Pár let po válce vytvořil své nejznámější dílo Čekání na Godota. Jedná se o zcela absurdní dílo, které má prostou pointu. Dva tuláci Vladimír a Estragon se potkají pod stromem, kde čekají na Godota. Zmíněného Godota můžeme chápat jako něco výjimečného a nadpřirozeného. Godot je zkrátka něco, co jim ukáže příští cestu. Samuel Beckett i George Bernard Shaw obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Ruská líheň dramatiků
Žádný jiný stát nemá tolik světoznámých dramatiků jako Rusko. Nikolaj Vasiljevič Gogol je představitel ruského realismu. Kritizuje společnost a její proměnlivost. To se jasně ukazuje v satirické komedii Revizor. Za průkopníka socialistického realismu je považován Maxim Gorkij. Jeho dílo Na dně popisuje život majitele osamělé noclehárny, která poskytuje ubytování lidem, kteří jsou na dně. Představitelem revolučního romantismu se stal šlechtic Alexandr Sergejevič Puškin, který rovněž psal dramata. Například historické drama Boris Godunov. Anton Pavlovič Čechov vystudoval medicínu a dlouhou dobu pracoval jako lékař, ale přesto je známější jako autor mnohých literárních děl. Mezi nimi je podepsán i pod dramatem Racek. Okrajově ještě zmíním další ruské spisovatele a dramatiky jako je Puškin, Lermontov nebo Majakovskij.
Naše hitparáda se chýlí ke konci. Proto můžeme zavítat do teplejších končin. Španělský dramatik Lope de Vega je tvůrce dramatu Pláště a dýky, kde se mísí láska s hrdinskými motivy. Lope de Vega také pozměnil strukturu dramatu. Z původních pěti dějstvích omezil hru na tři akty a mísí tragické a komické prvky. Ovčí pramen (španělsky Fuente Ovejuna) je drama o vesnici, která přijme vinu za smrt zlého a přísného starosty. Tento jev označujeme jako kolektivní vina.
Závěrem nesmíme opomenout ani české dramatiky. Převažují dramata Karla Čapka. Ať už mluvíme o vědecko-fantastických dramatech typu Krakatit nebo R.U.R., tak o válečných dramatech Bílá nemoc nebo Matka.
Zapomněli jsme na někoho? Zapojte se do pomyslné hitparády nejslavnějších dramatiků všech dob a zapojte se do diskuze na Facebooku.
Foto: csfd.cz
