Za devatero řekami a devatero lesy, jak bývá v pohádkách, zeje na pravém břehu řeky Bečvy Hranická propast. Dno této propasti nebylo nikdy prozkoumáno, traduje se proto, že ani neexistuje. Ostatně podle pověsti tudy vede cesta do pekla, a to už od dob, kdy tu země pojala svatební kočár rytíře Michala ze Svrčova a jeho ženy, vdovy po Michalem zavražděném zemanovi z ústecké tvrze. Na dně této „díry do pekla“ se později vytvořilo jezírko.
Kdy to přesně bylo? Těžko říct, zato víme, že poprvé se Hranická propast objevila na mapě Moravy z roku 1624, kam ji zakreslil sám velký učitel národů Jan Amos Komenský. Také je jisté, že tato propast odnepaměti přivolávala nejen zvědavce toužící po dobrodružství, ale také zločince, kteří do propasti házeli své oběti, jejich katy, a v pozdějších dobách i odvážlivce, kteří se vydali Hranickou propast prozkoumat na vlastní kůži.
Takové dobrodružství ale nikdy nepřineslo opravdové ovoce a mnoho z odvážlivců za své odhodlání draze zaplatilo. Hranická propast zůstala neprozkoumána a na děsivosti jí přidaly i nešťastně ukončené životy jejích objevitelů. Jedním z nich byl i speleopotapěč Antonín Ševčík, kterého bezedná propast stála život v roce 1984.
Chtělo by to ponorku
Nezatopená část Hranické propasti měří necelých 70 metrů. Víme, že na dně jejího jezírka se stýká teplá minerální voda s nepříliš čistou vodou řeky Bečvy. Ostatní je zahaleno tajemstvím. Geologové ovšem na základě teploty a chemického složení vody odhadují, že hloubka propasti může být až 800 metrů!
Potvrdit tyto odhady není zdaleka jednoduché. Potápěči, kteří se snažili dna dosáhnout, museli vždy čelit skutečnosti, že dýchat vzduch ve velkých hloubkách může být velmi nebezpečné. Kyslík a dusík se stávají pod tlakem jedovatými a tak už dosažení hloubky 40 metrů je pro potápěče rovno silnému alkoholovému opojení, které postupně vede k úplnému ovládnutí smyslů.
Takové potápění je i velice časově náročné, protože při svém návratu musí brát v potaz také dlouhé přestávky, aby se z krve stihl pomalu uvolnit pod tlakem rozpuštěný dusík, který by v opačném případě dokázal zpěnit krev a způsobit embolii a ochrnutí. Na průzkum Hranické propasti by proto bylo potřeba vybudovat speciální ponorku.
Nekonečné hledání dna Hranické propasti
Historie oficiálního výzkumu propasti začíná na začátku dvacátého století, kdy V. J. Šindel spouští olovnici do hloubky 36 metrů. V roce 1963 se J. Pogoda dostává se vzduchovým přístrojem o šest metrů hlouběji. Brzy nato se zástupu potápěčů (Huvar, Šráček, Kocián, Gregor, Brenza, Hany) postupně daří dosáhnout hloubky 88 metrů, v roce 1981 pomohla héliová směs potápěčům Benýškovi a Travěncovi až do hloubky 110 metrů.
V devadesátých letech potvrdil belgický jeskyňář M. Pauwels hloubku 155 metrů. Nejvyšší hloubky dosažené potápěním dosáhnul dosud K. Starnawski – neuvěřitelných 181 metrů. V roce 2006 dosáhla olovnice zatím největší hloubky, a to 289,5 metrů.
Jako oficiální hloubka Hranické propasti je tedy nyní uváděn údaj 289,5, který z ní činí nejhlubší propast střední Evropy. Její výzkum určitě bude pokračovat ve snaze dosáhnout ještě vyšší cifry a dalších primátů.
Potřebujeme však nutně vědět, jak hluboká tato propast skutečně je? Není snad představa tajemné propasti, jejíž dno může být kdesi hluboko pod zemí, pokud vůbec existuje, krásnější a magičtější, než číslo, které nás jen umístí kamsi na žebříček světových propastí? Jen ať Hranická propast dál čelí svým dobyvatelům, přidává tím své zemi na poutavosti a kráse.
Volně inspirováno knihou Jana Nováka „Tajemné Česko“
A kde Hranickou propast najdete?
Hranická propast se nachází v přírodní rezervaci Hůrka u Hranic, směřovat tedy musíte na město Hranice v olomouckém kraji. Z Olomouce to sem máte přibližně 40 km po silnici E462 směrem na Frýdek-Místek.
Foto by Adrex.cz
