Zrovna dnes jde do kin nový Blade Runner 2049, ze kterého jsou všichni kritici nadšení a mluví o tomto filmu jako o nejlepší sci-fi za posledních několik let. To znamená, že film chcete vidět, nejlépe na co největším plátně. Jenže původního Blade Runner jste viděli před mnoha lety, nebo možná vůbec (nesoudíme, ale měli byste to napravit). Takže je na čase připomenou si tu původní klasiku z roku 1982.
Což je moment, kdy zjistíte, že vlastně nevíte, na jakou verzi toho filmu se máte vlastně podívat! Asi vás to překvapí, ale existuje celkem osm různých verzí původního Blade Runnera.
OSM!
Jelikož se nejspíš nechcete osmkrát dívat na jeden a tentýž film, zkusíme vám poradit, kterou z nich si vybrat.
Tak jaké to máme verze?
Zkusíme tu zmiňovat jen ty absolutně nejdůležitější. První verze je ta, která šla v Americe do kin. Pak byla mezinárodní kino verze, která měla jenom trochu víc násilí. To je verze, která u nás byla známá hned po revoluci, někteří ji měli dokonce s rychlodabingem na pirátské VHS.
Pak existovala verze, kterou režisér Ridley Scott pouštěl testovacímu publiku a byla mnohem blíž jeho vizi, než verze, která šla nakonec do kin. Pak existuje režisérský sestřih, který vznikl v roce 1992, ale Ridley Scott se na něm nepodílel, protože natáčel Thelmu a Louise a film vznikl jen podle jeho poznámek. Nakonec se sám režisér k Blade Runner vrátil v roce 2007, kdy se mu podařilo dostat do kin takzvaný Final Cut.
Na kterou verzi se tedy podívat? Nakonec bude nejlepší všechny zredukovat na dvě hlavní – máme tedy kinoverzi a Final Cut.
V čem je lepší a v čem je horší kino verze Blade Runner?
Když ukázal režisér Ridley Scott divákům svou pracovní verzi, která byla velmi podobná Director’s Cut verzi z roku 1992, méně nároční diváci nebyli moc nadšení. Takže přišlo studio a zasáhlo. Rozhodlo se, ačkoli se to Ridley Scottovi ani trošku nelíbilo, přidat do filmu vnitřní monolog hlavního hrdiny, Ricka Deckarda (Harrison Ford), a také nahradili nedorečený, temnější konec šťastným, ve kterém Rick Deckarda odjíždí se svou milou do západu slunce.
Ten konec je stupidní, o tom není asi pochyb, ale vnitřní monolog hrdiny vytváří v Blade Runner skvělou atmosféru. Film tak působí jako staré noir detektivky, která se ale odehrává v temné deštivé budoucnosti a to dělá z filmu jedinečný originál. Vnitřní monology diváka více seznamují s celým světem Blade Runner, ačkoli je Harrison Ford občas říká, jakoby byl zhulený (což klidně může být pravda). A co si budeme povídat, občas jsou ty vnitřní monology nesmysly, pouze popisující něco, co jsme už viděli.
V čem je lepší a v čem je horší Blade Runner: Final Cut?
Začneme negativem – je to mnohem náročnější film. Všechna svá myšlenková témata spíše naznačuje. Vyžaduje vaší pozornost, protože zde není Harrison Ford, aby vám svým vnitřním monologem popsal, co se zrovna děje. A film díky tomu ztrácí i trochu z té své noirovosti. Film je také ve vyčištěné, HD podobě, ale mnozí říkají, že působí mnohem světleji než původní verze a tím dost ztrácí na své atmosféře.
Jinak ale už máme jen samá pozitiva. Film končí nejasně, konečně je zde mnohokráte naznačeno, že Rick Deckard je možná sám replikant vyslaný honit další replikanty, o čemž se léta pouze spekulovalo, protože v kino verzi to nebylo ani naznačeno (díky tomu zde přibyla i důležitá scéna s jednorožcem – nechceme prozrazovat, až uvidíte, pochopíte). A je to verze, na které pracoval sám Ridley Scott a mluví o ní jako o verzi, kterou si vysnil.
Kdo je vítěz?
Jasný Final Cut. Na ten snad by měl i Blade Runner 2049 navazovat.
