Nositelé neobvyklých jmen jsou na to pyšní

Doma mi říkávali, že jim jednou budu vděčná. Tak můžu konstatovat, že jsem svůj úděl ještě neocenila. Ne, nemám třetí nohu. Dostala jsem jméno Háta.

Moji rodiče argumentují vždy tím, že chtěli mít silnou dceru. A to někdo, kdo se jmenuje Háta, prostě být musí. To je sice hezký záměr, já je ale občas proklínám ještě teď. Neznám otravnější činnost, než se muset někomu představit. Část lidí vytáhne až z paty udivené „coo?“, další část mi nevěří, hrstka si mě automaticky zafixuje jako Hanu. Dvacet let snášení potupných komentářů a šikany ve školce i na základní škole ve mně vzbudilo několik otázek. Jak vlastně rodiče napadne svého potomka pojmenovat jménem, co není v kalendáři? Jak tento „úděl“ snáší ostatní vrstevníci, kteří se zrovna nejmenují Jan nebo Anna? Přizvala jsem si tedy na pomoc tři respondenty Adrienne, Dejana a Ronalda, abych porovnala své zážitky s jejich a společně s nimi vám, jenž běžně slavíte svátek, osvětlila úskalí a radosti života se jménem lehce netypickým.

Většina kouká, jako by špatně rozuměla

„Když se někomu představuji, tak se většinou nechápavě kouká, jako by špatně rozuměl, musím to jméno několikrát zopakovat,“ směje se Dejan při popisu svého představování. To potvrzuje i Ron: „Mnoho lidí se mě znovu dotáže na jméno opakovaně, protože se s ním ještě nikdy nesetkali. Často mi také lidé vymýšlí různé přezdívky, aby si mé jméno lépe zapamatovali.“ Tak to mohu jen souhlasit – nesčetně Hnát, Chat, a podobných vymožených variant mě pronásledovala v dětství i ve zlých snech. Andrienne komolení vyřešila po svém. „Víceméně nikdo neakceptoval, že se jmenuji Adrienne, tak jsem zavedla takovou menší úpravu na Adrienna, což mělo veliký úspěch a ubylo mnoho lidí, kteří mi komolili jméno na Adélka, Adina, Aranka a spoustu další krkolomenin dokonce až po jméno Jana,“ usmívá se. Dejan prý zase nejvíc bojuje s výslovností. Kdo se s jeho jménem setká poprvé, čte ho automaticky jako Dežan.

Tak jak?

Výběr jména ovlivní zajímavé osoby i národnost

Jak už jsem psala v úvodu, já jsem Háta kvůli síle osobnosti a potřebě mít neobyčejné dítě. Vzorem byla herečka Háta Hlavatá. To Adrianne má mnohem romantičtější původ: „Moje maminka trénovala v Německu v jízdě na koni holčičku jménem Sabrina. Byla v té době těhotná, a Sabrina mamku vytrvale prosila, aby se jí miminko narodilo na Sabrininy narozeniny – 23. července. A opravdu jsem se tehdy narodila. Mamka si říkala, že vzhledem k takovéto „náhodě“ bych se měla jmenovat po Sabrinině mamince, která měla francouzské jméno Adrienne. Toto jméno se líbilo i mému taťkovi. A bylo to!“  

Dejan původně nepochází z Čech, proto má vysvětlování o trošku jednodušší. „Musím zmínit, že jsem z Balkánu,“ vysvětluje, jak předchází zbytečným otázkám. „Dost lidí se mě ptá, jestli pocházím z České republiky,“ potvrzuje Ron. Vypadá to tedy, že pokud Češi nějaké jméno neznají, automaticky se ho snaží zařadit do cizí země. A u mých tazatelů by s tipováním uspěli.

Na závěr mě zajímala snad ta nejdůležitější otázka. Jak jsou Adrianne, Dejan a Ron se svými jmény spokojení? A k mému obrovskému překvapení se shodli, že mají rádi odlišnost, kterou jim netypické jméno nabízí. „Když jsem byla malá a chodila jsem do školky, tak jsem se chtěla jmenovat jinak, nějak typicky česky, protože mé jméno bylo často středem pozornosti a posměchu,“ vzpomíná Adrienne, „avšak s příchodem do školy jsem změnila názor. Myslím, že mé jméno ke mně dobře sedí a určitě bych ho neměnila.“ Ani Ron se netají tím, že má své jméno velmi rád. Já ho kupříkladu nesnáším. Ale to už je asi tou sílou osobnosti.

Na závěr určitě stojí za zmínku, kolik zvláštních jmen jsem za relativně krátkou dobu a pomocí jednoho statusu na facebooku dokázala najít. V mé věkové kategorii nejspíš nebyli rodiče ještě tak rozjetí, spíš recyklovali cizí jména. Za zmínku stojí kromě mých respondentů například Gizela či Cynthia. Za to děti od roku 2000 výš už jsou občas opravdu originální. Sourozenci Vlk a Venuše nebo Timotej pocházející z malé vesnice v Ústeckém kraji musí mít představování opravdu zajímavé. Z lidí starších než já jsem narazila již na usedlejší jména, svolná k povídání byla paní Josefa, která má dceru mého věku. Své jméno má ráda, neměnila by, ale svojí dceru by zvláštně nepojmenovala – vždy věděla, že ona bude mít Terezku.

 

Máte zvláštní jméno či někoho takového znáte? Podělte se s námi na našem Facebooku!


Foto: clickbabynames.com; waitbutwhy.com

Podobné články