Nerecenzuji často, což asi víte, čtete-li nás pravidelně, neboť na hraní nemám moc čas. Ale kolega Matěj byl teď zavalen peckami v podobě Titanfall a Dark Souls 2, tak jsem si řekl, že mu trochu píchnu a sjedu nějakou tu menší hříčku. Pragmaticky jsem si vzal na starost šíleně komplexní pokračování série, která vyšla naposledy v roce 2002 v podobě druhého dílu. Ano, otevřeně se přiznám, že v té době jsem slintal na luxusní grafiku Disciples 2 a drtil pluky nepřátelských armád ve čtvrtých Heroes. Age of Wonders na mě tou dobou mávalo, ale já ho ignoroval. A zatímco za ty roky největší konkurence v podobě obou zmíněných sérií vyrazila cestou zjednodušení, AoW3 naopak přitvrdilo. Možná až moc.
První kroky v AoW3 mi jasně naznačily, jak moc jsem za ty roky vyměknul. První pohled do hry je klasický. Kampaň, scénáře a volná hra. Pouštím se do hledání tutoriálu, neboť mi něco říká, že se bude sakra hodit. Není. Ok. Najíždím na kampaň. Na výběr jsou mystičtí elfové a střelným prachem ošlehaní lidé. Moje srdce kalené sérií Warhammer zaplesá, zamáčknu slzu nad oblíbeným steampunkovým RPG Arcanum a volím lidi, kdo by hrál za ty ušaté objímače stromů. Pročítám pár stránek rozhovorů, jak se všichni máme hrozně „rádi“, nikde pořádný epický video, ale Diablo to vem, tohle není od Blizzardu, a skáču do hry. Tutoriál stále nikde, vybafne na mě asi deset informačních připomínek a táhni. Tedy hrej, jakože táhni svými jednotkami, protože celá hra je, překvapivě, na kola. Naštěstí si můj hrdina vzal jedinečný Tome of Knowledge. Tedy integrovaný manuál, ve kterém je vše. Jakože úplně vše. Je tam toho tolik, že se mi zježily chlupy na zátylku a hru jsem vypnul.
Další den jsem kolem hry opatrně chodil, dokud jsem nesebral trochu té odvahy a opět ji nespustil. Jelikož mám bobky už při loadingu, tak začínám kampaní za elfy (neboť je vedena jako kampaň první, ale vzato kolem a kolem je to zcela jedno, nakonec jsem stejně skončil u lidí). A začínám zjišťovat, že hra sice nabízí nepřeberné možnosti, ale je i velice chytře udělaná, abyste byli schopni na vše reagovat. Lví podíl na tom má integrovaný systém, který velmi efektivně shromažďuje všechny informace a postupně vám je servíruje. Připomene vám, že nemáte v některém městě zapnutou produkci, nestavíte, zůstaly vám jednotky, které by se ještě mohly pohnout, nevylézáte, též vás informuje o všem, co se ve vašem okolí děje. Funguje to dokonale.
Jediný problém, který u AoW3 může nastat je ten, že ji nedáte šanci. V prvních okamžicích máte dojem, že vám do lodi zatéká všemi otvory a vy se utopíte, ale postupně se do toho dostáváte čím dál více a nejenže začnete plout kupředu, ale i si to děsně užívat. Představte si, že někdo vzal to nejlepší z Heroes, Disciples, Civilizace a mého oblíbeného Warhammer: Mark of Chaos, a umíchal neskutečně šťavnatý drink. Jo, chvíli trvá, než zjistíte, jak a co vlastně pijete, ale velmi rychle tomu přijdete na chuť.
Ono nemá příliš cenu pitvat mechaniky a jejich genialitu, ono stačí jen jejich počet a říct, že jsou precizní. Promakaný leveling hrdinů, včetně hromady artefaktů a schopností? Ano! Monumentální výstavba měst, zvyšování jejich vlivů, zakládání nových osad na volném prostranství a budování mocného impéria? Všechno, úplná pohádka. Napínavé bitvy, do kterých můžou zasáhnout na čtyři desítky různých pluků! Chápej, žádných šest jednotek na jedné, šest na druhé straně, tyhle bitvy jsou, jak když si vyskládáte na stůl dvě obrovské armády z Warhammeru a pustíte je do sebe. Včetně prostředí, které odpovídá přesně dané lokalitě bitvy, žádné náhodně generované a odcizené mapy jako v Heroes. K tomu přijdete diplomacii, možnost vynalézat šílená kouzla, jež dokážou měnit ráz celé krajiny, a šest hratelných ras.
Nezapomeňme na celkem poutavý grafický kabátek, který vás zvláště dostane s modely měst. Takřka kolo od kola můžete vidět, jak se mění, rozrůstají a sílí. Je až s podivem, jak se to všechno povedlo vměstnat do pár gigabajtů. Pouze drobná výtka jde na vrub grafické náročnosti. Hra ždíme naše stroje o něco více, než by bylo slušné. Na velké mapě, když se všechno hýbe a svítí, to sice vypadá skvěle, ale místy byste ocenili možnost přepnout do sparťanského symbolického zpracování, ve kterém se vše bude korigovat rychleji. Sice můžete mapu odzoomovat až do přehledného obrazu s ikonami, ale zde je neovladatelná. Jenže AoW3 si na rychlost nehraje. Pitvat se s jednou mapou budete klidně celé odpoledne, ale ten pocit, že můžete úplně vše, ano, přesně takový pocit ze hry máte, jen tak někde nezažijete.
Verdikt:
Hledáte-li relaxační hru na večer, kdy celí unavení přijdete ze školy či práce, běžte o dům dál. Máte-li však odvahu se učit tomu, co jste buď nikdy neuměli, či jste pod hromadou „hloupých“ áčkových titulů současnosti zapomněli, berte bez váhání. Ale varujeme vás, když si dáte jednu misi před spaním, může se stát, že ještě v pět ráno si budete na papír počítat taktiku finálního obléhání nepřítele.
Hodnocení: 9/10
Klady: Budování měst, vývoj hrdiny, bitvy, zkrátka plná kontrola nad vším, co by se tak asi ve fantazy říši dalo dělat.
Zápory: Sice vás hra skvěle vede, ale ne všechno je hned jasné, k tomu se ve hře dá celkem snadno ztratit v množství informací, v neposlední řadě občasné sekání.
Recenzovaná verze: PC
Vychází na: PC, Mac
Vydavatel: Triumph Studios
Vydavatel v ČR: Playman
Vývojáři: Triumph Studio
Jak se vám hra líbí? Už jste hru hráli? Pište nám své názory do diskuze nebo na Facebook.
Foto: ageofwonders.com
Video: YouTube.com
