Recenze: Alien Rage – recenzentův hněv

Když děláte věci poctivě, lidé to ocení. Když je děláte s postranním úmyslem namastit si kapsu, jste asi vývojář Alien Rage.

Není to tak dávno, co vyšel Sniper Ghost Warrior 2 od studia City Interactive. Ale tihle Poláci jsou kluci šikovní a hnedle oznámili oslnivou sci-fi střílečku s oldschool prvky Alien Rage. Ta vyšla v posledních dnech a bylo třeba se jí podívat na zoubek. Co jsem zjistil? Máme tu dalšího zástupce fast food střílečky. Nevíte co to je? V kostce to je nablýskané pozlátko, které vás nasytí na pár hodin, ale stejně budete pošilhávat, co si to soused vedle dává za pečená holoubátka. Ale popořadě.

Explosion kill. Kdo by to řekl do raketometu.

Příběh a vše okolo

Začnu zeširoka. Jsou hry dobré a hry špatné. A potom jsou hry jako Alien Rage (dále jen AR), které jsou v zásadě dobré, ale při hraní vás napadne desítka věcí, které by šli zlepšit. Kdyby se někomu chtělo. Pomalu bych se i vsadil, že veškeré výtky směřované na AR nejsou způsobeny diletantským přístupem autorů, spíš jim musím zatleskat, že asi našli osvědčený recept, jak rychle a jednoduše vytvořit hru, která naláká masy. Třeba příběh. Někde okolo nás létá nějaký asteroid, na kterém se dá dobře těžit nějaké Plutonium, což teda lidé patřičně dělají, dokud nepřiletí ufouni a nezřídí nelegální těžební společnost za účelem… No prostě to tam celé vykartí a vy jste všemocný voják s velkou puškou, který má čtrnáct levelů na to, aby vetřelcům nakopal zadky i s mateřskou lodí.

To je naprosto vše, přátelé. Hádal bych, že první verze scénáře skončila na pivním tácku a od té chvíle se nezměnila. Nu což. Jste teda děsná korba, máte základní pistol, kterou doplní až dvě další bouchačky, a máte nekonečné koridory vesmírné základny plné nepřátel. Huh. Dále následuje popis doslova všeho, co autoři nějak ohulili.

To je pracka, panečku, to je boss jak má být.

Level design, zbraně, vetřelci

Kromě chvilky, kdy oblečete robotický oblek, který samozřejmě nemohl chybět a je zoufale nudný, a vydáte se kousíček ven, čeká vás jen nekonečné bloudění unylými chodbami, které jsou nezbytně propojeny výtahy, protože hráči milují stání ve výtahu a otevírání dveří bombou, protože hráči miluji, když podvacáté koukají na jednu a tu samou animaci. Čistá koridorovka. Počkat, občas si můžete odskočit a sebrat bonus. Sice nevím k čemu je, ale v každé úrovni jsou tři a váš rek zařve děsně tvrďácky: „Bóóónuz!“ Zbraně naprosto tradiční, chápej nudné. Je jedno, jestli váš základní kulomet dělá „pif paf“, nebo držíte aliení a dělá „paf puf“, stejně s jedním budete hrát od začátku do konce. No a nepřátelé, aby se to autorům dobře modelovalo, jsou obyčejní humanoidi několika typů. Co je však vypečené, že autoři se ani neunavovali s nějakým souvislým posíláním nepřátel do vaší cesty, ale po úrovni rozeseli teleporty. Po projití skriptem se vetřelci zjeví rovnou před vašima očima, někdy i opakovaně. Není to zajímavé, je to zoufale trapné.

Ej kam letíš kémo, je přímo tady a má samopal.

Umělá demence, obtížnost, perky a další drobnosti

Hra nabízí velice netradiční AI. Vesměs ji nemá, nepřátelé jsou zcela blbí, ale jelikož jich je hodně a mají naskriptované, že běhání od bedny k bedně ve větším počtu vypadá jako taktický postup, tak toho vesele využívají. Moc to nefunguje. Ale jejich počet společně s přesnou muškou činí hru velice obtížnou. Umírat budete často. Hodně tomu pomáhá asi jediný oldschool prvek, absence krytí. Za bednou se moc dobře dřepět a střílet nedá, skákat můžete asi do výšky patnácti centimetrů, takže jediný postup je stát někde v rohu a čekat, až vám ty jelita sborově doběhnou před hlaveň. Z moderních her přebírá AR autoheal, který je katastrofický. V jiných hrách máte po zrudnutí obrazovky zapnout v mozku alarm, že asi brzy zkapete a je třeba někam zalehnout. Tady vám ten alarm naskočí a v tu chvíli umřete. Občas si připadáte jako byste hráli Flashpoint. Riziko smrti je vysoké, často jedná ráda zabíjí a ukládat můžete jen na checkpointech, které jsou poměrně daleko od sebe. Autoři by řekli old school, já říkám, že někdo byl líný udělat raději o pár misí více, než takhle prodlužovat herní dobu hráčovou frustrací.

Z obrázků je dobře patrné, že nepřátelé vás moc neřeší. Oni prostě jen tak kolem běhají. Pořád.

No ale neskuhrejme na obtížnost, když si můžeme vymazlit hrdinu dle své vůle. Ehm. Hra nějak, nevím proč, počítá vaše skóre a ještě vám hlásí, kdy jste dali headshot či double kill. Postupně se tak otevřou až tři sloty, do kterých si můžete dát některá ze skvělých dvanácti vylepšení! První užitečné, tedy větší životy, jsem otevřel v půlce předposlední úrovně. Ty předchozí, například o deset procent účinnější zbraně, jsou aspoň vtipné. Najednou vám tak na zabití vetřelce stačí osmnáct kulek, nikoliv dvacet, chápete tu moc?!

Co tu máme dál. Zmínil jsem souboje s bossy? Další super úžasný oldschool, jak já to slovo miluji, prvek. Bossů je ve hře hodně. Většinou jsou to přerostlí roboti v rozlehlých arénách a dočkáte se nervy drásajících soubojů, které prověří váš skill. Kulové. Dlouhé minuty budete obíhat bosse dokola a pomaličku ukrajovat, nakonec klidně i základní pistolí, jeho nekonečně dlouhý pás s životy. Zív.

Kam to všichni letí? Do Alzy pro tablety!

Grafika, zvuk a možná je tam i hudba

Ať jenom nehaním, tak uznávám, že grafická stránka je působivá. Hlavně si užijete skvělých výbuchů, protože autoři vědí, že největší uspokojení je poslat skupinu vetřelců směr Peklo přesnou ranou do sudu s hořlavinou. Jediná drobnůstka je, že grafika je celkem dost náročná na hardware, ale tak co se dá dělat. O zvuku už pět chválu nemohu. Je strašný a hlavně zbraní zní jak mývalí větry. Děla jak prase, ale všehovšudy se z nich line jen zoufalé „puf puf puf“. Hudbu nehodnotím. Myslím, že tam někde nějaká byla, ale nejsem si už jistý a zvláště monotónní souboje s bossy by pár řízných kytarových sól chtěly. Jenže se asi někomu moc nechtělo.

Vorus Primus vs sniperka. Fandím Vorusovi.

Verdikt:

Celé to asi trochu převrátím vzhůru nohama, když řeknu, že Alien Rage není zase tak moc strašná hra. Je to celkem nadprůměrná hra. Pro příležitostné hráče příjemných osm hodin a zvláště při poloviční ceně, za kterou se prodává, ta bude pecka jak to. Jenže velké ale. Je spousta jiných stříleček, které jsou o mnoho lepších a zábavnějších. A proč jsou zábavnější? Protože se na to autoři nevykašlali a zkusili něco jinak, něco nového, něco navíc a hlavně pořádně a lépe. Příležitostný hráč FPS si toho nevšimne, ale ostatním bude tento červíček hlodat v hlavě po celou dobu hraní. 

Hodnocení: 6/10

Klady: Sci-fi střílečka v pěkné grafice…

Zápory: … která vůbec není tak dobrá, jak se při vývoji tvářila.

 

Recenzovaná verze: PC

Vychází na: PC, PS3, Xbox 360

Vydavatel: Ci Games

Výrobce: City Interactive

Distributor v ČR: Comgad

 

Taky jste měli Alien Rage v hledáčku a překvapil vás? Mile? Nemile? Pište do komentářů či na Facebook!

 

Foto: alienragegame.com

Podobné články