Sestry Brönteovy: Která z nich měla největší talent?

Anne versus Emily versus Charlotte. Která ze sester měla největší potenciál?

Sestry Brönteovy se staly legendami anglického romantismu. Všechny tři byly literárně činné, říká se však, že nejmladší Anne nedosáhla uměleckých kvalit svých sester. Rozhodla jsem se tedy udělat si na tyto sestry vlastní názor a porovnala jsem tři nejslavnější díla sester Brönteových.

Anne Brönteová – Agnes Greyová

Příběh o poctivé a stydlivé devatenáctileté Agnes, která pracuje jako guvernantka. Dostane se do bohatých rodin, ve kterých se musí poprat s výchovou rozmazlených dětí. Prostřednictvím Agnes se seznamujeme s odlišným životním stylem venkovské smetánky a pokrytectvím, sobectvím a hloupostí, na kterou Agnes naráží na každém kroku. Naštěstí je tu však mladý farář pan Weston, u kterého vždy najde útěchu a porozumění…

Příběh byl celkem předvídatelný, místy mi přišel až příliš sentimentální. Anne umí vyprávět, její vyprávěcí styl mě dokázal vtáhnout do děje. Cením si i toho, že se nezabývala rozsáhlejším popisem okolí a čtenáře nezatěžovala zbytečnými informacemi.

Největším problémem pro mě bylo ztotožnit se s hlavní hrdinkou, neboť byla tak ctnostná, nemluvná, čestná a na všechny až příliš hodná, že jsem se s ní zkrátka nedokázala naladit na stejnou notu. Osud hlavní hrdinky mi přišel takový „nemastný, neslaný“, mnohem více mě zaujal příběh Agnesiny krásné, ale nafoukané svěřenkyně Rosaline.

Verdikt: Agnes Greyová vám přiblíží chování společenské smetánky devatenáctého století, o kterém jste určitě valné mínění neměli, nic víc vám však takhle kniha nabídnout nemůže. Tedy pokud milujete sentimentální milostné románky, pak by se vám tato kniha mohla líbit.

Emily Bronteová se proslavila svým jediným románem Na Větrné Hůrce

Emily Brönteová – Na Větrné Hůrce

 

Na Větrnou Hůrku se dostává malé cikáně Heathcliff, které pán přijme za svého syna. Je jasné, že obyvatelé panství nejsou z jeho přítomnosti dvakrát nadšení a utiskují ho. Jediný, kdo s Heathcliffem najde společnou řeč, je jeho nevlastní sestra Kateřina. Ta však dá přednost bohatému nápadníkovi Edgarovi, a tak se Heathcliff rozhodne pomstít na všech lidech, na kterých kdy Kateřině záleželo.

S tím, co se Agnes moc nepovedlo, si Emily poradila víc než dobře – příběh je natolik zamotaný a obsahuje tolik rozmanitých postav, že děj lze jen těžko předvídat. Podařilo si jí vykreslit i tu správnou atmosféru tehdejší doby a tolik nevyzpytatelné anglické počasí. 

Za zmínku stojí i styl vyprávění. Příběh je vyprávěn retrospektivně. Navíc ho vypráví služebná Nelly, což bylo na tehdejší dobu neobvyklé, protože nebylo zvykem, aby byl vypravěčem někdo s tak nízkým původem.

Verdikt: Příběh o silné lásce a ještě silnější nenávisti na pozadí drsné anglické přírody se vám zkrátka vryje pod kůži. V porovnání s Agnes napsala Emily lépe promyšlený příběh s mnohem spletitějším dějem. A chladnými vás nenechá ani Heathcliff, největší rozervanec anglického romantismu. Ani po dočtení si nebudete stoprocentně jistí, zda ho máte litovat nebo spíš nenávidět.

Charlotte Bronteová popsala v románu Jana Eyrová vlastní zážitky z internátní školy

Charlotte Brönteová – Jana Eyrová

Při psaní příběhu chytré, utlačované a ne příliš hezké Jany se Charlotte inspirovala svým vlastním životem. Jana je sirotek, vychovává ji nevlastní tetička. Ta ji pošle do internátní školy, kde panují přísná pravidla a dívky zde strádají. Po dvou letech opouští školu a stává se guvernantkou. Dostává se do rodiny Rochesterů, kde se ujme výchovy malé Adélky. A netrvá dlouho a Jana se zamiluje do nepřístupného a necitelného pana Rochestera.

Z knihy je cítit, že se Charlotte nechala ovlivnit jak myšlenkami romantismu, tak realismu. Nevyhýbá se zdlouhavým popisům místností, pocitů a okolí. Díky tomu příběh lehce utrpěl, neboť dvoustránkové popisy zkrátka čtenáře lehce unaví a odradí.

Nepochybuji o tom, že příběh byl na svou dobu jedinečný. Dnešnímu čtenáři se však příběh může zdát dost naivní. Přece jen skeptický čtenář 21. století se nebude nad tak předpisovým happyendem rozplývat stejně jako čtenář-snílek 19. století.

Co se mi na knize líbilo asi nejvíc, to byly rozhovory pana Rochestera a Jany. Jejich večerní dialogy o světě, lásce a životě mě pokaždé donutily zamyslet se a přemýšlet. 

Verdikt: Stejně jako román Agnes Greyová, i tenhle příběh je předvídatelný. Příběh na dnešní uspěchanou moderní dobu vyznívá hodně naivně. Pokud nejste zrovna fanoušci zamilovaných románů, měli byste si Janu Eyrovou přečíst alespoň kvůli popisu krutého režimu v internátní škole. Jelikož sama v jedné takové studovala, promítla do díla své vlastní zážitky a zkušenosti.

Sestry Bronteovy se staly legendami anglického romantismu

Celkový verdikt: Musím dát za pravdu zlým jazykům a uznat, že Anne dostala do vínku nejmenší dávku talentu. Tu největší si pro sebe urvala Emily. Emilyno dílo mě totiž nadchlo ze vše nejvíc.

Při čtení Na Větrné Hůrce jsem měla rozporuplné pocity. Chvíli jsem s hlavními hrdiny sympatizovala, poté je nenáviděla. Neustále jsem si kladla otázku: “Co by se stalo, kdyby…”. Když jsem knihu zrovna nečetla, musela jsem o příběhu neustále přemýšlet. A ještě teď, když si na knihu vzpomenu, naskočí mi ta jemná husí kůže, kterou jsem při čtení měla. Je škoda, že Emily vydala jen jeden román …

Jak hodnotíte dílo sester Brönteových? Nadchlo vás, nebo si naopak myslíte, že psaly jen prostoduché ženské románky, kterou ze sester máte nejraději? Diskutujte s námi na facebooku!

Foto: bux.cz, wikipedia.org, guardian.co.uk

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...