Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s výtvarnicí, restaurátorkou a učitelkou kreslení a malování Annou Plešmídovou. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. V rozhovoru se tedy dozvíte nejen informace o studiích na této pražské vysoké škole, o náročnosti přijímacího řízení, o pozdějším uplatnění, ale také o tvorbě této talentované umělkyně.
Vystudovala jste AVU, říká se, že umělecké obory nejsou zárukou budoucího uplatnění. Jaký názor na to má člověk, který takový obor vystudoval?
Myslím, že je to naprostá pravda. Absolvent Akademie výtvarných umění nemá po škole uplatnění a většinou se živí, jak se dá. Jen pár výjimek se dokáže uživit vlastní tvorbou. To byl jeden z důvodů, proč jsem studovala obor restaurování. Absolventi oboru restaurování jsou na tom trošku jinak během studia i potom. Jako absolvent ateliéru restaurování jsem se naučila svým způsobem řemeslo a mám v rukou licence pro restaurátorskou činnost. Značně mi to rozšiřuje možnosti se uplatnit a uživit. Mohu se tak věnovat vlastní tvorbě a zároveň si vydělávat ve svém oboru.
Vzpomenete si ještě na přijímačky? Jaké byly? Připadaly Vám náročné?
Přijímací řízení na AVU si pamatuji. Byly dost dlouhé (4 dny od 8 hodin ráno asi do 16 hodin) a psychicky náročné. Samozřejmě jsem si přála dostat se, takže pro mě byly tyto dny delší než jiné. Ale prakticky náročné přijímací zkoušky nebyly. Zadané úkoly byly hlavně kreslení a malování, které mám ráda a kterému jsem se denně věnovala před AVU i dnes.
Jak vůbec probíhá výuka na výhradně umělecké škole?
Většina dne je věnována a podřízena malování, nebo jakékoliv vlastní tvorbě a odpoledne je jedna, nebo dvě přednášky. Tělocvik býval večer. Akademie dává obrovský prostor a čas pro každého, kdo chce něco vytvořit. Většinou studenti z každého oboru mohli celý týden tvořit cokoliv chtěli a jednou, nebo dvakrát týdně probíhaly konzultace s profesorem. Základ výuky byly úkoly, ale celkově byl přístup profesorů ke studentům hodně volný. Od 4. ročníku jsme dostávali už jen úkoly týkající se restaurování a vlastní tvorba už nebyla podstatná. Na jiných oborech měli někteří studenti naprostou volnost celých šest let.
Jak náročné je podle Vás studium na AVU?
Studium na AVU není vůbec náročné. Nejtěžší je se na AVU dostat. Během studia většinou nikoho nevyhodí. Za šest let mého studia nikoho nevyhodili, jen někteří studenti odešli sami z různých důvodů. Akademie se může snadno proflákat, ale skýtá také mnoho možností, které můžou studenti využít.
 |
 |
Co vše jste oceňovala na studiu na AVU?
Na AVU dodnes nejvíce oceňuji ty krásné ateliéry a prostory. Také má nádherné grafické dílny a restaurátorské vybavení, které si sama nemůžu dovolit.
Kdo Vás přivedl k výtvarnému umění? Nebo jste již od malička věděla, že se budete ubírat tímto směrem?
Od malička kreslím a maluji jako všichni lidé. Dubuffet říkal: „Malovat umíme všichni od malička, to nás nikdo učit nemusel, ale všichni jsme se museli učit psát.“ Mně to asi šlo tak dobře, že mě od toho nikdo během života neodradil. Mám malování ráda tak moc jako někdo sport, obchodování, nebo vaření. A když jsem se hlásila na gymnázium během základní školy, nikdy mě nevzali, ale na uměleckou střední školu a následně AVU mě vzali hned.
Malujete i kreslíte přírodu, portréty, figury, zátiší… Je něco z toho pro Vás bližší? Preferujete některou z těchto činností?
Maluji jak portréty, tak figuru, zátiší i přírodu. Nejraději dnes maluji přírodu, protože mi ve městě chybí a protože se jí lidé čím dál více oddalují. Žádnému tématu se nevyhýbám, ale musí se týkat mého současného života a lidí kolem mě.
Věnujete se i restaurování. Co naposledy jste restaurovala a na jaké restaurované dílo jste nejvíce pyšná?
Naposledy jsem restaurovala Trnkovy loutky na výstavu jeho 100. výročí narození. Výstava se konala letos na jaře v Teplicích v rámci Anifestu. Nejvíce pyšná jsem na věci restaurované v mé diplomové práce. Byly to cenné staré obrazy, nástěnná malba a polychromovaná dřevěná plastika. Byly velmi náročné a věnovala jsem se tomu rok a půl. Na základě této práce jsem dostala povolení k restaurování od Ministerstva kultury.
 |
 |
Pořádáte výtvarné kurzy pro veřejnost, můžete nám je přiblížit? Baví Vás vyučovat a předávat své výtvarné zkušenosti dál?
Učit kreslení a malování mě baví. Nejprve jsem přijala nabídku učit na výtvarných kurzech od Národní galerie. Bylo to hned po škole a brala jsem všechnu práci blízkou mému oboru, která se mi naskytla. Během učení jsem zjistila, že mě to baví. Je příjemné být mezi lidmi, které zajímá malování. Na kurzy chodí spousta zajímavých dospělých lidí z různých oborů. Je to příjemná práce. Já je učím kreslit a malovat a oni mně zase předají něco ze svého života. Časem jsem začala pořádat také vlastní kurzy s Barborou Stonišovou.
Jaké bývají reakce na Vaše díla?
Reakce na moje obrazy jsou většinou hodně kladné. Když jsem malovala na hřebenech Krkonoš, lidé se dokonce zastavovali a žasli, co jde namalovat. (smích) Ale není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.
Co chystáte do budoucna?
Plánuji hlavně malovat houby. Jsem obrovský milovník hub a houbaření. Myslím, že houbaření je hluboce zakořeněné v každém Čechovi a ve výtvarném umění nebylo houbaření věnovano dost pozornosti. (smích)
Děkuji za rozhovor, přeji Vám za sebe i za celou redakci mnoho úspěchů ve Vaší práci!
Foto: soukromý archiv Anny Plešmídové
