Na začátek pro jistotu připomenu, co zmíněná slova znamenají. Teista je člověk, který věří alespoň v jedno božstvo. Ateista odmítá víru v jakékoliv božstvo. Neznamená však, že ateisté nemohou být věřící. Ačkoliv odmítají bohy a církev, mohou se zajímat o jiné druhy víry, např. esoterismus, okultismus či dokonce agnosticismus (směr s velmi skeptickým pohledem na teismus, který aktivně odmítá existenci boha, avšak stále stojí na pomezí mezi oběma směry), u mnohých ateistů není překvapením ani víra v posmrtný život.
Někomu se může zdát, že partnerský vztah, kdy jeden je zapřisáhlým ateistou, zatímco druhý silně věří v boha, je jen otázkou vzájemné tolerance. Zamyslíme-li se nad tím hlouběji a představíme-li si situace, kterými běžně páry procházejí, zjistíme, že tato kombinace je, co se vztahů týče, opravdu jednou z nejobtížnějších.
Lásce se zkrátka poručit nedá, proto není taková situace vyloučená. Ze začátku se může vztah teisty a ateisty jevit jako bezproblémový, ale po delší době vychází na světlo problémy:
Představení rodičům:
Okamžik, ze kterého jsme nervózní i za běžných okolností. Co teprve, když se jdeme představit coby ateista do silně věřící rodiny? Taková situace může pěkně zamíchat kartami nebo dokonce rozvrátit fungující vztah.
Katka (19): ,,Zamilovala jsem se do kluka, který pocházel ze silně křesťansky založené rodiny. Neviděla jsem v tom velký problém, neboť můj kluk sám věřící nebyl, ale musel se s rodiči po večerech modlit a chodit v neděli na mše. Po téměř půlroce vztahu jsme začali řešit otázku „představení rodičům“. Moji rodiče ho vzali naprosto bezproblémově, skvěle si s ním rozuměli. Problém byl na straně jeho fanaticky věřících rodičů. Poté, co jsem při společném obědě s nimi řekla, že nejsem křesťanka, se se mnou ani nerozloučili. Byla jsem donucena vztah ukončit, ačkoliv jsem toho kluka velmi milovala.“
Sex:
Kolik církví, tolik rozmanitých pravidel a zákonů. Od sexu coby prostředku pro rozmnožování (v křesťanství současně i důvod pro odmítání antikoncepce) až přímo po tabuizovaný a tvrdě trestaný sex před svatbou (např. Malajsie – pokuty, rány holí i odnětí svobody).
Radek (22): ,,Přestože odjakživa odmítám jakoukoli církev a víru v boha, zamiloval jsem se do dívky, která vyznávala apoštolskou církev. Chodili jsme spolu tři měsíce a jen se po tu dobu drželi za ruce a líbali. Když jsme spolu byli sami u mě doma, začal jsem ji svlékat a ona se polekala a řekla, že už musí domů. Zeptal jsem se jí tedy druhý den, zda ji vůbec přitahuji, a zda by se chtěla se mnou milovat. Ona odpověděla, že se o mne pokouší ďábel a že ona mě do sňatku nesmí svlékat ani očima. Prý by to byl hřích. Moc jsem o tom nepřemýšlel a vztah rychle ukončil. Je mi dvaadvacet a už jsem pár let zvyklý na bouřlivý sexuální život. Vím, že bych vztah bez sexu prostě nezvládl. V mém ateismu mě tento vztah ještě více utvrdil.“
Svatba, křest dítěte:
Otázka místa svatby je problémová, neboť silně věřící člověk od svatby v kostele neustoupí. Pokud se nepodřídí ateista, je šance shodnout se na místě sňatku téměř nulová. Podobný problém může nastat také při křtu dítěte, protože při něm se rodiče dítěte zavazují příslibem výchovy dítěte ve víře. A s tím většina ateistů souhlasit nebude.
Mirek (34): ,,Byl jsem vychovaný v ateistické rodině, poznal jsem však dívku, která patřila do křesťanské rodiny. Nebyla příliš oslepena vírou, pouze chodila pravidelně do kostela. Byla to spíš taková jejich rodinná tradice. V otázce sexu nás tedy její víra před svatbou nijak neomezovala. Po dlouhodobém vztahu jsem ji požádal o ruku a na přání její rodiny jsme se vzali v kostele. Nechal jsem se tedy pokřtít a chodíme každou neděli do kostela celá rodina – i s dvěma holčičkami, které se nám po svatbě narodily. Vlastně jsem to všechno udělal z lásky k ní a to je to, čeho si ona na mně nejvíce váží. Bere to jako nejkrásnější možné vyznání lásky. Zkrátka nám její víra v lásce nezabránila a náš vztah ještě více stmelila.“
Foto: sxc.hu
