Z historie tetování

Kde se vzalo? Jakými způsoby se tetovali naši předci a co pro ně tato trvalá tělesná modifikace znamenala?

Bolestivé, navždy, vkusné, nevkusné, originální, tuctové… tyto přívlastky a také mnoho dalších v lidské mysli doprovázejí představu tetování  – umělecké techniky, které k naší kultuře již neodmyslitelně patří. Mnoho lidí se domnívá, že tetování, stejně jako jiné způsoby body artu, do evropského prostředí proniklo až ve 20. století, pravda je ale jinde.

Nelze určit jedinou kulturu, v rámci níž by tetování vzniklo. Během historie se tendence pokrývat lidské tělo trvalými obrazy a znaky objevila téměř u všech kultur. V Evropě se Homo sapiens začal tetovat nejméně před 5300 lety. Důkazem je například slavný ledový muž Ötzi, na jehož těle bylo nalezeno tetování na celkem sedmnácti místech. Hojně se tatuáž užívala především v neolitu a během starověku. Středověk jej v Evropě téměř úplně potlačil. K návratu dochází v 18. století, kdy je tetování díky zámořským objevům znovuobjeveno u primitivních národů – tzv. první renesance tetování.

Koncem 19. století se stává předmětem výzkumu antropologie, vzniká fotodokumentace tetovaných příslušníků různých kmenů a tetovat se začíná také v Severní Americe a v Evropě. Na počátku v první polovině 20. století je tetování povětšinou záležitostí kriminálníků, kejklířů, námořníků a nižší vrstvy obyvatelstva. V 60. a 70. letech začíná být tatuáž oblíbená mezi mladými lidmi střední třídy, v důsledku vzniku různých hnutí a subkultur především v USA a v západní Evropě. Tím nastává druhá renesance tetování, která přetrvává dodnes.

Tetování v polovině 20. století.

Nejstarší techniky

Trvalé obrazy na těle vznikají vpravováním barevných pigmentů do pokožky. Nástroje, které k tomuto účelu sloužily, se u různých kultur liší a vychází především z podmínek, ve kterých dané společenství žije. Častými jsou trny (například z kaktusů), ostré lastury škeblí, rybí kůstky, nože, břity, šídla, úštěpky kostí nebo bambusu, později také kovové bodce. Inuité (Eskymáci) používali zvláštní techniku prošívání kůže obarvenou nití. Roku 1891 si Američan Samuel O‘Reilly nechal patentovat tetovací strojek. Vylepšené varianty tohoto prvního strojku se používají dodnes.

Co se týče barvy, v historii převládají tetování černá, k jejichž vytvoření se užívalo nejčastěji popelu nebo sazí smíšených se slinami. Zdá se, že jako první začali barevně tetovat Japonci pomocí indiga, kurkumy a purpuru.

Nástroje sloužící k tatuáži.

Proč se lidé tetovali?

Důvodů, proč se lidé tetovali a tetují, je nesčetné množství a jsou utvářeny dobově, kulturně i individuálně. Snad ve většině případů tetování mělo a má funkci estetickou, s ní se však často pojí i funkce další. Podle některých antropologů lze vytetovaným znakům nalezeným na některých mumiích nebo i Ötzim přisuzovat funkci léčebnou. Tato tetování měla lidi starých civilizací zbavovat například bolestí zad a zubů nebo je před případnými zdravotními potížemi chránit. Podkladem této teorie je fakt, že tetování nalezená na několik tisíc let starých mumiích se nacházejí v místech akupunkturních bodů.

Dalšími častými funkcemi jsou funkce rituální, kdy samotný akt tetování může souviset například s přechodem z jedné životní etapy do další, funkce magicko-náboženská, kdy vytetované znaky slouží jako amulety. Některá tetování mohou symbolizovat příslušnost k určité sociální skupině, známá jsou tetování gangů. Jiné symboly sdělují pocity nebo politickou a názorovou příslušnost jedince. Tetování může být také stigmatizační: označováni jím byli otroci, vězni, pronásledované skupiny obyvatelstva (pronásledovaní křesťané měli vytetován nápis INRI). Častá je také funkce individualizační.

Národy s nejvyspělejším tetováním

Oxfordský antropolog Wilfrid Dyson Hambly ve své knize The History of Tattooing and Its Significance (1925) Japonce, Barmánce, Markézany a Maory (známá jsou především jejich obličejová moka) označil jako kultury, jejichž tetování podle něho vynikají nad ostatní.
V Japonsku se původně prosté a trestanecké tetování rozvinulo do nejumělečtější formy na světě zvané horimono. Jde o barevné velkoplošné obrazové kompozice pokrývající velkou část povrchu těla. Častými motivy jsou bojovníci, draci, kapři, květiny a další. Tento typ tetování do značné míry ovlivnil moderní estetickou tatuáž.

Maorské obličejové moko.

Tetování dnes

Tetování prodělalo od svého vzniku dlouhý vývoj, který lze charakterizovat jako sled pozměněných významů, zdokonalujících se technik a odlišností v nazírání na samotný jev. Zatímco v prvotních pospolitostech sloužilo tetování ve většině případů k identifikaci s kmenem, se společností, do níž tetovaný člověk patřil, v současnosti je účel tetování opačný – člověk se tetuje, aby se ještě více individualizoval. Tato tendence ve vývoji tetování je patrná i na změnách jeho formy. Od prefabrikovaných, předem daných vzorů, které byly řemeslníky vyhotovovány na lidská těla, se tatuáž posunula až k silně individuálním obrazcům, často navrženým samotným nositelem tetování nebo tatérem, ne již řemeslníkem, ale umělcem.

Tetování dráždí a nejspíš i nadále bude svou nezvratností a bolestivým aktem svého vzniku, který znamená překonání přírody a změnu sebe samého.

 

Jaké máte zkušenosti s tetováním? Podělte se s námi na Facebooku!


Foto: pinterest.com, wikipedia.com, maoriinfoe.weebly.com 

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...