Z kanclu kolem světa: „Máma říkala, že je to horší než armáda.”

Rozhodli se sbalit a cestovat po světě. Během šestadvaceti měsíců procestovali 25 zemí, poznali řadu kultur, viděli krásy přírody. Zažili ale i horší chvíle. „Každý vidí z cesty jen krásné fotky a zážitky, ale cestování s sebou nese i oběti," řekl o projektu Z KANCLU KOLEM SVĚTA aneb stop otlačeným zadkům! Karel Štěpánek, jeden ze čtveřice cestovatelů.
Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on pocket
Share on pinterest

Co stálo za myšlenkou sbalit se a odjet? 

Byla to naše touha cestovat a poznávat svět. Chtěli jsme navštívit Austrálii, Nový Zéland a Jižní Ameriku, na které běžná dovolená nestačí. Na Novém Zélandu jsme byli přes půl roku, v Austrálii dohromady asi 4 měsíce a v Jižní Americe měsíců 5. S prací v kanceláři se to neslučovalo. Peníze si člověk vydělá, ale s časem je to čím dál horší. Chtěli jsme cestu uskutečnit v čase, kdy nikdo neměl děti ani hypotéky. Nemám rád názor typu „Budu cestovat, až budu starý“. Nejen, že se toho nemusíte dožít, ale cesta v pozdějším věku už nikdy nebude stejná. Energii má člověk právě v mládí, kdy je zdraví a nerozhází ho čekat celý den u cesty na stop nebo spát ve stanu.

Jak projekt Z kanclu kolem světa vznik, a kolik času muselo uběhnout, aby se dal vůbec realizovat?

Už na vysoké škole jsme hodně cestovali. Většinou jsme mezi semestry odjeli pracovat do USA nebo do Kanady a následně cestovali po národních parcích USA nebo na Aljašku a Havaj. Jeli jsme spolu také např. do Albánie, na Island nebo na Srí Lanku. Když jsme začali pracovat, najednou jsme měli jen pár týdnů dovolené a bylo potřeba vymyslet, co dál. Asi po roce práce jsme se rozhodli požádat o pracovní víza Working Holiday na Nový Zéland, na který jsme postupně nabalili více zemí. Od března do října jsme proto intenzivně začali plánovat cestu kolem světa. Původní myšlenka vznikla, jak jinak, než u piva.

Kolika lidí se vašeho dvouletého cestování zúčastnilo? 

Na cestu jsme se vydali ve čtyřech. Já s bývalou přítelkyní Editou, můj kamarád David a jeho sestřenice Káťa. Výhodou bylo, že jsme se znali z kratších cest po Evropě, Kanady i USA. I tak bylo nesmírně těžké dát dohromady životy tolika lidí na tak dlouhou dobu.

Foto: Z kanclu kolem světa.
Foto: Z kanclu kolem světa.

Cestování je nákladná aktivita, ak se vám povedlo tak velký projekt financovat? 

Část peněz asi 200 tisíc Kč jsme si našetřili z dvouleté práce po škole a zbytek asi 400 tisíc Kč jsme vydělali až na cestě na Novém Zélandu. Náš dlouhodobý plán je vydělat si na cesty v bohatých zemích jakou jsou Kanada, USA, Nový Zéland nebo Austrálie a utratit je v ekonomicky slabších zemích v Asii nebo Jižní Americe. Musíte však pracovat tvrdě ve dvou pracích. Za týden si pak na Zélandu můžete vydělat i tisíc dolarů a v Asii za to cestovat měsíc! Měli jsme i několik sponzorů na kempingové vybavení, reklamní materiály, repelenty, nože, průvodce a další drobnosti. O peníze jsme nikoho nežádali. Chtěli jsme si na to vydělat sami.

 

V každé zemi jsme pobyli přesně tak, jak jsme chtěli

Jaké bylo nechat zde vše, na co jste byli zvyklí? Odjeli jste od přátel, rodin, jistot … 

Každý vidí z cesty jen krásné fotky a zážitky, ale cestování s sebou nese i oběti. Musíte obětovat čas s rodinou a svými kamarády. Já jsem se na cestě rozešel s Editou, zmeškal jsem sestry svatbu a neviděl nikoho z rodiny 26 měsíců. Máma říkala, že je to horší než armáda. Začne vám chybět i Česká republika, zejména jídlo a pivo.

Dva roky jsou dlouhá doba, neměli jste někdy chuť se vrátit? 

Dva roky jsou opravdu dlouhá doba, ale i tak to neuvěřitelně uteklo. Byli jsme totiž k nezastavení při našem průjezdu Jižní a Střední Amerikou a strašně nás to celou dobu bavilo. Původní plán 20 měsíců se trošku natáhl. Asi po roce jsme měli v Austrálii takovou krizi, kdy jsme to skoro rozpustili. Nakonec nám pomohla asi tříměsíční pauza, kdy si každý dělal, co chtěl.

Přišlo na vás v tak malém kolektivu i něco jako ponorka? 

Ponorka přišla právě v Austrálii, také díky obrovským vzdálenostem v zemi. Ujeli jsme neuvěřitelných 22 tisíc kilometrů a ani jsme rudý kontinent neobjeli celý dokola. Cestovat s kýmkoliv delší dobu je velmi náročné, ale myslím si, že jsme to ještě zvládali dobře. Osvědčilo se nám udělat si každý 7. den na cestě den volna, abyste ostatní neviděli. Dodá to týmu úplně novou energii. Ne vždy se nám to v nabitém programu dařilo, ale určitě to pomáhá.

Foto: Z kanclu kolem světa.

25 zemí je velké číslo, jak se člověk vyrovnává s tolika kulturami a různými podmínkami v tak krátké době? 

Číslo narostlo především ve Střední Americe, kde je velký počet malých států. Jinak jsme příliš nespěchali, což na tom bylo nejlepší. V každé zemi jsme pobyli přesně tak, jak jsme chtěli. Samozřejmě by člověk vždy rád zůstal déle. Kultury se opravdu různí a každá země dodá cestě nový náboj a energii. Vždy jsme se těšili na to, co nás ještě překvapí. Člověk postupně nabírá zkušenosti a stále se učí cestovat.

Peru: vypálené rameno a jed z žab

Co pro vás bylo za celou dobu nejnáročnější?

Nejnáročnější bylo asi cestování ve Východním Timoru. Tato mladá země se stále vzpamatovává z krvavé revoluce, po které se odtrhla od Indonésie. Dvakrát jsme stopovali přes celou zemi i do hor a bylo to velmi náročné. Za dva týdny jsme se myli jen v moři, jedli jsme minimálně a spali jsme ve velkém horku ve stanu. Veškeré ubytování je předražené a v zemi se platí americkým dolarem. Měli jsme rovněž problém získat víza pro cestu zpět do Indonésie. Každý den si na nás vymýšleli nový požadavek. Vrcholilo to pasovou fotografií na červeném pozadí a kontaktem na známého v Indonésii. Nakonec jsme, asi po pěti návštěvách ambasády, všechny podmínky splnili a mohli hranice přejít.

Která země vás okouzlila nejvíce? 

Všichni jsme se shodli, že se nám nejvíce líbilo v Peru. Každý si tam přijde na své, neboť Peru má vysoké andské pohoří, oceán, poušť i amazonský prales. Právě Amazonský prales a život lidí v něm nás okouzlil. Vydali jsme se po stopách peruánských šamanů, abychom s nimi absolvovali rituál očištění Purga a rituál pití Ayahuasky. Ayahuska je rostlina v Amazonském pralese, která se používá k vyvolání vizí a léčení nemocí. Byl to zážitek jako z jiného světa. Nakonec jsme si nechali vypálit rameno a vetřít jed z žáby, který měl obnovit imunitu našeho těla. Opět to byla úžasná zkušenost.

Jaký byl váš návrat? Nepřišlo vám zvláštní, že najednou budete na jednom místě delší dobu? 

Návrat je po dlouhé době vždy těžký. Kdo říkal, že budeme na jednom místě delší dobu? Nevím, jak ostatní, ale já už mám v hlavě další cesty. Zpět do kanceláře v ČR se zatím rozhodně nechystám.

Projekce, besedy, možná cestopis a opět za hranice

Chystáte besedy, kolik jich plánujete? Bude se to týkat jen Česka, nebo zavítáte i na Slovensko? 

Už nějaké proběhli např. na cestovatelském festivalu Kolem světa v Praze a některých dalších městech. V současnosti máme potvrzeno asi deset termínů a plánujeme další. Určitě navštivte naše stránky, kde se veškeré informace a pozvánky na projekce objeví. Slovensku bychom se určitě nebránili, ale zatím jsme tam nic nedomlouvali.

Nechystáte se k tomu všemu vydat cestopis? 

Na cestopis máme nabídku, ale v současnosti nezbývá čas. Soustředím se na psaní článků a pořádání cestovatelských projekcí. Hodně se zabývám tvorbou videí z jednotlivých zemí, které poté pouštím na přednáškách.

I když jste projeli hodně zemí, je jich ještě spousta. Nechystáte pokračování? 

Nemohu mluvit za všechny, ale já za sebe pokračování chystám. Mohu prozradit, že to bude Afrika, nebo Indie, kde jsem ještě nebyl. Určitě se můžete těšit na další bláznivé zážitky.

Jak vás taková cesta změní. Přehodnotili jste nějak své životy a hodnoty? 

Hodně lidí už mi řeklo, že působím klidnějším a vyrovnanějším dojmem. Asi na tom něco bude. Když absolvujete tolik extrémních situací, už vás toho moc nepřekvapí. Jste zvyklí žít měsíce ve stanu, vyjednávat ceny, cestovat na korbě náklaďáku, pochodovat celý den bez jídla, anebo pracovat 70 hodin týdně, abyste si vydělali na svou vysněnou cestu. Nikdo z nás se nechce vrátit zpět do kanceláře a žít rutinní život. Uvidíme, jak dlouho nám to vydrží a kde nakonec zakotvíme. Určitě nezatracujeme Českou republiku, protože se tu máme opravdu dobře! Člověk si to uvědomí, právě až když trochu pozná svět a vrátí se domů.


Rozhovor poskytl Ing. Karel Štěpánek

Cestovatelský projekt Z KANCLU KOLEM SVĚTA aneb stop otlačeným zadkům!
Hlavní partner projektu HUDYsport a.s.

Sledujte další dobrodružství na www.travel4ver.cz a na fejsbuku www.facebook.com/travel4ever.cz

Podobné články