Poslední roky v záplavě světových bestsellerů mnohdy opomíjíme české knihy a autory. A to navzdory tomu, že je jich spousta nejen velmi kvalitních, ale také čtivých, zábavných a nesou zajímavé téma. Proto je tu malý výběr těch, které rozhodně stojí za přečtení.
Dva proti říši
Strhující román Jiřího Šulce popisuje události kolem atentátu na Heydricha. Výborně zvládnutá psychologie postav, nahlížení nejen do zákulisí příprav onoho ještě dnes velmi diskutabilního činu, ale i pod pokličku praktik gestapa. Rozhodně velmi zásadní kniha.
Hejno bez ptáků
Filip Doušek dvanáct let psal a konstruoval dvojsvazkový román, který vypráví nejen příběh mladého Adama, ale také seznamuje čtenáře s autorovými úvahami, myšlenkami a náhledy na svět. Autor ovšem nechává pochopení zcela na čtenáři. Kniha se veze na vlně bizarnost a záhadnosti, jež jí dodává kouzlo.
Marta v roce vetřelce
Marta, začínající vysokoškolačka, která pomalu zjišťuje, že zajeté koleje vždycky nevedou do míst, kde je ráj na zemi, se z tvorby Petry Soukupové zásadně liší nejen v deníkovém pojetí, ale typem hlavní postavy, která je zkrátka „na pěst“. Svým způsobem se v ní ale můžeme vidět všichni, protože autorka dokonale zvládla její civilnost.
Nebe nemá dno
Hana Androniková svým nezaměnitelným rukopisem vypráví hluboký příběh smrti, který snově v proudu myšlenek působí na čtenáře neuvěřitelně klidně. Velký děj není zapotřebí, hlavní hrdinka Ama jen potřebuje naději. Sama autorka podlehla rakovině, ale její texty jsou nabité ironií a dokonalými přirovnáními.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková kombinuje ve svém románu dvě časové osy, ve kterých vypráví příběh Gity, na které byly za druhé světové války spáchané mnohé křivdy. Gita postupně zjišťuje, že ani po konci války nic nebude jendoduché. Bezpochyby silný příběh, který vždy v lehké melancholii tne do živého.
Chceš-li rozesmát pánaboha
Michael Třeštík oprášil deník svých předků a dal dohromady příběh autentických postav, který je nejen velmi čtivý, ale také dojemný a velmi lidsky podaný. S lehkostí napsané dílo vypráví život jedné rodiny se zajímavou historií, která vás určitě donutí Třeštíkovi alespoň trochu obdivovat.
Rok kohouta
Autobiografie Terezy Boučkové odhaluje zákulisí života s adoptovanými syny romského původy, kteří se rozhodli, že pravidla (ani ta rodinná) pro ně neexistují. Velmi intimní a zdrcující příběhy ženy, která chtěla být matkou, ale nakonec otřesena událostmi pochybuje nejen o svých rozhodnutích, ale i sama o sobě nebo svém manželství.
Zatím dobrý
Příběh bratří Mašínů bravurně do románové podoby převedl spisovatel Jan Novák. Oslňujícím způsobem vtahuje čtenáře do období konce druhé světové války, nástupu komunismu a začátku padesátých let, kdy začínají Mašíni pociťovat, že Československo pro ně bude nehostinným místem. Napětí a silná touha porozumět – to jsou hlavní pozitiva této knihy.
Koho vypijou lišky
Každá kapitola knihy Lidmily Kábrtové má „jen“ 50 padesát slov. Stačí to anebo je to málo? Autorka odpovídá jednoznačně- stačí. Autorka na nic nečeká, hned jde k jádru života malé El, která žije sedmdesátých letech v Československu a která násilí a nenávist v rodině bere jako něco samozřejmého. Kniha zajímavá nejen svou formou, ale i výpovědí.
Selský baroko
Jiří Hájíček ve své knize otvírá ošemetné téma padesátých let. Pokřivené lidské osudy zasahují do dalších generací a je těžké se vymanit z tužeb po pomstě zadostiučinění. Zaujme nejen příběh, ale i spád knihy a její dobrá struktura.
Nejen tyto knihy jsou důkazem, že čeští autoři mají co říct, a proto se můžeme jen těšit na to, čím nás příště nadchnou, dojmou nebo rozesmějí.
Jaké české knihy máte rádi vy? Napište nám do komentářů pod článek anebo na Facebook!
