10 hororových knih, které byste rozhodně neměli číst (alespoň ne v noci)

Memento mori

Od gotických, mlžných hřbitovů a prastarých temných hradů se dostáváme k trochu popkulturnějším motivům. Vítejte u druhé pětky hororových děl, které doporučuje 9 z 10 mentálně vyšinutých recenzentů.

 

1.Volání Cthulhu

 

„Ve svém domě v R’lyehu mrtvý Ctuhllu čeká a sní“.

 

Howard Phillips Lovecraft se narodil 20. srpna 1890 v Providence v USA, kde 15. března 1937 také zemřel. Tento tajemný diletant může být hodnocen mnoha tituly. Astronom, novinář, esejista, basník, chemik, geolog, historik, filosof, psycholog, antropolog, architekt a především spisovatel. My zůstaneme u toho spisovatele. Mezi jeho ranější a nejznámnější „weird fiction“ patří bezpochyby povídka Call of Ctuhllu, která z beztvaré hmoty časoprostoru stvořila čiré zlo o rozměrech hory, uctívaném zdegenerovanými lidmi napříč celým světem od arabských velmožů až po nesmrtelné vládce sídlící v čínských horách.

Volání Ctuhllu byla poprvé uveřejněna jako krátká scifi-fantasy-horor (definice „weird fiction“) story v pulp magazínu Weird Tales, jenž se sice se svými 279 čísly v 50.letech odporoučel, ale dodnes je revidován největšími znalci fiction-literatury a stále znovu a znovu oživován, což přesně potvrzuje fakt, že Lovecraft zásadně předstihl dobu. Po celý život byl totiž považován za okrajového spisovatele obskurního žánru. Až díky jeho přátelům a kolegům v oblasti fantasy, mimo jiných také Robertu E. Howardovi, autorovi Barbara Conana, kteří o jeho díla pečovali a tak neústupně za ně agitovali, že Lovecraft, sice posmrtně, ale přesto, dosáhl obrovského uznání. A to prosím zaslouženě, neboť i přes autorovu věčnou sebekritiku se jedná o prvotřídní díla.

Call o Cthulhu tak sám sice umělec nepovažuje za svůj nejlepší výplod, nicméně kritéria pro superlativum „prvotřídní“ splňuje do puntíku. Dnes jej můžete nalézt jak v podobě samostatné povídky, tak s jinými příběhy v sebraných spisech nebo i jako regulérní román v knižní řadě  Lovecraftových beletristických hororů.

Témata děl H.P.Lovecrafta připomínají vesmír. To je skutečně nejlepší analogie. Jsou nesmírně temná, odrážejí autorův typický kosmický pesimismus, kdy je člověk jako samotná bytost nicotná v poměru s nekonečnou energií absolutna. Idea knihy mrtvých, Necronomiconu, grimoáru černé magie, který se nese Lovecraftovými astrální cestami jako černěladěný leitmotiv, zosobňuje hranici mezi nám, vágně známou, trojrozměrnou realitou a interdimenzionálním světem mystična. Ne nadarmo je H.P.Lovecraft označován za Edgara Allana Poea 20.století. Literární srovnání je nasnadě už jen z hlediska formy, přičemž je známo, že Poe byl Lovecraftovým vzorem. Spolu si tak mohou potykat v poli zoufalého determinismu, kdy je lidská iluze skutečnosti rozbita vyššími a strašlivými silami.

Mezi posledním ze zásadních prvků v géniových dílech musím bohužel také zmínit jeho rasismus a jistou xenofobii, pravděpodobně vzniklou při jeho pobytu v Brooklynu. Avšak budiž mu ke cti, že i přes svůj etablovaný cynismus a pofidérní, ale přesto dobře známý aristokratický původ, se za tyto své výroky a náměty v knihách později styděl a, na něj netypicky, hanbil.

 

Uff a teď něco lehčího. Od existenciálních poutí skrz plochy nevědomí a smrtících procesů Lovecraftova chorého (v dobrém slova smyslu) mozku se přesuneme k zábavě a neutuchajícímu proudu stále nových hororů Stephena Kinga aneb Král je mrtev, ať žije král!

 

2.To

 

A začneme hned z vostra. Představuji vám dílo jednoho z nejproduktivnějších autorů hororové literární scény Stephena Kinga, dokončené roku 1986, po čtyřleté úmorné autorově práci, pod názvem To. Co je To? No to je těžké, protože to je nepopsatelné.

Příběh se odehrává v typické Kingovské lokaci státu Maine jako souboj party dětí, kteří si říkají povzbudivě „Smolaři“, proti tajemnému zlu pohlcujícímu a vraždícímu tamní drobotinu. Děti vyrůstají v městečku Derry, kde jsou trýzněny nejen problematickým rodinným zázemím a Kingovými předsudky vůči maloměšťákům, ale především místní pověrou a lidovým mýtem, podle něhož každých 27 let záhadně zmizí nebo jsou brutálně zavražděny derryjské děti. Tento cyklus nastává také v období 1957/8. V Dekádě amerického hospodářského blahobytu se však „Smolařům“ jako prvním podaří původ zla zastavit a odhalí totožnost vraha. Je jím Ronald Mcdonald křížený s Bozem. Fakt. Stateční členové party se následně zavážou, že kdykoli se klauník znovu objeví, čapnou ho za flígr a šupem pošlou na pravdu boží. Reverze se samozřejmě opakuje a jako strápení a neurotismy prolezlí dospělí se naši hrdinové musí v současnosti (tedy v 80.letech) do Derry vrátit a skoncovat s To jednou provždy.

V knize se především prolínají základní archetypy dětské kontra dospělé psychiky a jejich synergie. Věří ještě vůbec muži a ženy, kteří KDYSI byli dětmi, že To existuje nebo t(T)o byl jen výplod jejich kreativních myslí zhmotněn do podoby fešáckého klauna, symbolizující strach a nevinnost v jednom. Imaginarní přátelé jsou přeci v útlém věku běžní, proč by nemohli i nepřátelé? Kingův opus magnum je v tomto naprosto geniální. Na poměrně jednoduchou premisu narouboval tolik charakterní hloubky a psychoanalýzy, že příběh, jenž by mohl klidně čítat jen 50 stran, jich má přes tisíc. Symboly zodpovědnosti a racionality, ale i zvrácenosti a stereotypního uvažování, proti dětské mysli plné čistoty a touhy. Představte si To jako spirálu, jenže s opačným směrem. Z penetrované plochy vás vystřelí směrem k jednomu určitému kompaktnímu bodu. A vy celou dobu nemáte absolutní ponětí, kde ten bod leží nebo jak bude vypadat.

Osobně považuji To za Kingovu nejlepší hororovou knihu. Co do povšechné kvality je srovnatelná snad jedině s prvními třemi díly autorovy fantasy ságy Temná věž. Propracovanost postav a jejich života, na které staví většina adorací na dílo, spadá, dle mého neskromného soudu, do standartní jakostní množiny Kingova omáčkového stylu. Se všemi plusy i mínusy. Co však zařadilo tento sympatický kousek mezi náš renomovaný žebříček je úžasné dávkování a gradace děje. Nikdynikdá jsem nic takového neviděl. Víte toho tolik a přitom vám konečná odhalení a autorova typická finální stoprocentní destrukce vaporizují každičkou molekulu v těle. Taková je to bomba.

 

Tak a je to. Když jste tuto moji obludnost dočetli až sem, máte před sebou několik skutečně zábavných a strašidelných týdnů, které zcela jistě strávíte louskáním každé stánky všech knih, který náš plodný žebříček přinesl. Až těchto 7 lahůdek zbaštíte vrhněte se i na další díla, kterým naši výše zmiňovaní pekelní autoři vdechli život. No a až se za pár let probdělých nocí budete chtít proklínat dál, pokračujte po těchto řádcích níže, kde jsem pro vás připravil ještě tři kousky (7+3=10.Přece jen ta základka k něčemu byla.) mých (nejen mých) osobních potěšení pro vaše trýzní a nevyspáním mučené mozky.

 

3.Who goes there?

 

Povídka, původně publikovaná časopisecky v magazínu Astounding Science Fiction kolem léta páně 1938, je v tomto seznamu hlavně proto, že zapříčinila vznik mého nejoblíbenějšího hororového filmu.Věci.

Příběh o partě vědců „kempujících“ na základně uprostřed mrazivé Antarktidy má sice pouhých 19 stránek, nicméně za přečtení stojí. Otevřel totiž, dnes už naštěstí běžné, brány mezi ryzím sci-fi a hororem. Jako klasika byla poprvé povídka zfilmována roku 1951 pod názvem Thing From Another World, což ji charakterizuje přesně. Věc je totiž něco tak nepopsatelně nelidského a organicky zvráceného, že vás to nemůže přestat udivovat. Klíčové je hlavně prostředí stanice, kde spolu žije v klaustrofobicky působících buňkách pár správných chlapů, čítajících meterologa (ve filmu zahrán brilantním Kurtem Russellem), doktora, fyzika a pár dalších ztracených duší, snažících se relativně civilizovaně bavit v podobě her jako šachy, ping pong nebo jen sledovat hypnotizující kazety starých televizních show.

V tom dlí právě ta poutavost. Každá z postav je vlastně nějakým způsobem sympatická a charaktery jsou zde až nebývale realistické (porovnejte s dnešním, ať už literárním nebo filmovým, ansáblem typů hrdinů, jejíchž charakteristika je jak z továrny na oběti horových klišé) a pěkně se vymykají klasickým žánrovým proprietám. Schopnost Věci spočívá, mimo jiné, v tom, že se dokáže transponovat do jakéhokoli člena týmu. Paranoia na ntou. Mcready (meterolog), Norris (ne Chuck,ten fyzik) a Blair (doktor) plus zbytek, tak v bohem a lidmi opuštěném sněhovém krunýři čelí nejenom multimetamorfnímu šmejdovy z vesmíru, jež byl 20 000 000 let pod ledem, ale hlavně sami sobě a svým démonům v podobě nedůvěry a paniky.

 

4. Velká kniha příběhů pro XXI. Století

 

Pod patronátem Neila Gaimana a Ala Sarrantonio vznikla letos antologie celkem 27 příběhů zahrnující převážně námi oblíbené žánry hororu a fantasy. Přirozeně uvnitř této fantazijní bible najdete jak povídky editorů, tak i mnoho dalších, někdy mrazivých, někdy hřejivých, novel od světoznámých spisovatelů, scénáristů a prostě všech, kdo umí psát a rádi občas odplují do světa své představivosti. Ostatně jako my všichni. Těšit se tak můžete na postmodernistického guru Chucka Palahniuka, ikonu dětských fantasmagorií Dianu Wynne Jonesovou nebo Richarda (Daleká cesta za domovem) Adamse.

Určitě doporučuji k přečtení nejen pro velké a zkušenostmi ošleháné čtenáře. Zde pak malá ukázka:

Každý den cestou do školy procházel kolem domu Brama Stokera, ale nic mu to neříkalo. Když jej míjel, nikdy nic zvláštního necítil, ani dotek strašidelné ruky nebo mrazení, ani něčí stisk zubů na svém krku. Bylo mu už skoro třiadvacet a školu navštěvoval poslední rok, když zaregistroval pamětní desku vedle dveří „Zde žil a přebýval Bram Stoker 1847-1912, autor Drákuly.“

Nikdy tu knihu nečetl a bylo pravděpodobné, že by si ji nepřečetl ani někdy v budoucnu.
U Coppolovy adaptace jednou usnul. Jeho žena v jednu chvíli ječela a svírala mu koleno a v příští minutě mu mačkala totéž koleno, aby ho vzbudila.
V kině se rozsvítilo a ona zuřila.

– Jak jsi to mohl udělat?
– Co?
– Usnout u takového filmu?
– Vždycky usnu,když film za nic nestojí.
– Ale tohle mělo být naše rande!
– To je ovšem jiná, řekl. – Za tohle se ti omlouvám. Mimochodem jak
to vlastně dopadlo?
– Běž se vycpat, řekla láskyplně; nejspíš to bylo v Dublinu.

Je jasné, že celý ten humbuk kolem Drákuly mu mohl být zcela ukradený.
Jenže měl chuť na krev.
Strašlivě silnou chuť.
Strašlivě silná vlastně byla až v poslední době. Svědění, nutkání, slintání

– bylo to naprosto příšerné.

Nebyl si jistý,kdy to vlastně všechno začalo.Jistý si byl jen tím,že ví,
kdy si to začal uvědomovat.

– Jak budeš chtít ten steak?
– Syrový.

Jeho žena se tomu zasmála. Jenže on to myslel vážně. Chtěl ten plát
masa, který držela nad pánví, krvavý a hned. Do háje s pánví, tu vůbec
nepotřebuje. Cítil, jak ho jedny svaly brzdí, zatímco jiné ho pobízejí: svaly
šíje a svaly žvýkací.
Pak se probral.
Vlastně vůbec nespal. Pořád stál v kuchyni, hleděl na steak, těšil se
na něj.

– Dobrá, tak tedy ne moc propečený.
Usmála se na něj.
– Stejně jsi cvok, řekla.

 

Originál zde

 

5.Death note

 

Jo. Já vím. Hned se k vám dostanu komiksáci.

 

Zápletka Death note, neboli Zápisníku smrti, je pro člověka odkojeného příslovečnými prsy asijských autorů, už poměrně standartní. Představte si středoškoláka, oplývajícího nadprůměrnou inteligencí, který se svědomitě připravuje na kariéru kriminalisty a chce tak splnit zažité tradice a jít v otcových šlépějích. Tak, máte? Ok. Teď si představte transcendentální bytosti zvané Bohové smrti. Tyhlé týpci vlastní Zápisníky smrti do kterých když napíšete něčí jméno a představíte si jeho obličej, tak dotyčný zemře. Bohové smrti takto korigují zemskou populaci. Používání Zápisníků se řídí složitými pravidly a předpisy a jejich mechanismy se vztahují pouze na jeho právoplatného majitele.

Tak se jednou stane, že náš avizovaný středoškolák Zapisník najde a naučí se s ním zacházet. Náš chlapec, mimochodem se zvučným jménem Light Yagami (Jagami), se tak pod pseudonymem Kira pouští do očistce násilnických skupin zločineckého podsvětí. Jelikož to však bere zhurta a poněkud idealisticky, chladně kalkulující oficiální autority se ho potřebují stůj co stůj zbavit. Nasadí na něj tedy svého nejlepšího člověka. Nejschopnějšího detektiva v dějinách, borce před kterým by se mohl klanět i samotný Sherlock Holmes, tajemného L.

Jestli se vaše mysl dosud neodporoučela, s chutí si tento majstrštyk kupte. Kontrast souboje dvou geniálních protihráčů s, až absurdně rozdílným, zázemím, hutné dialogy a prostředí vysokých politických machinací s mystickým pozadím vám mohu dnes již zaručit s perfektním českým překladem, kterýžto mají pod placem bohové (doufám,že ne smrti) z jednoho nejmenovaného „krvavého“ nakladatelství. Konec skrytého promo.

Tak šupky dupky do tajemné krčmy a všechna tato nadherná, krví zbrocená, dílka jim tam vykupte. Případně využijte nějaké ty gotické, gargoyly obestavěné knihovny. Mějte se a skutečně už na ty zázraky nevěřte.

Video: youtube.com

Foto: www.kosmas.cz, cs.wikipedia.org, khlchem.blogspot.com, www.graemesfantasybookreview.com, www.citarny.cz, tenshi-mitsuki-yuu.blogerka.cz, www.fanpop.com, www.cojeco.cz

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...