Jak vila vznikala
František Müller byl spolumajitelem stavební firmy Kapsa-Müller a významným představitelem tehdejší české společnosti. Působil nejprve v Plzni, avšak roku 1928 se rozhodl přestěhovat do Prahy. S úmyslem stavby rodinné vily pak v tomto roce zakoupil pozemek v Praze 6 – Střešovicích. O návrh stavby rodina požádala prostřednictvím architekta Karla Lhoty významného vídeňského architekta Adolfa Loose. Tito dva muži se již dobře znali, a tak nic nestálo v cestě uzavření dohody s oběma architekty.
Adolf Loos vytvořil funkcionalistický návrh vily, jež je dnes považována za vrcholné dílo avantgardy. Není tedy ani tolik překvapující, že ve své době nebyl stavbě zrovna nakloněn magistrát, který se snažil realizaci projektu všemožně zabránit. A tak bylo kritizováno, že má vila převyšovat okolní zástavbu, či že příliš hladká fasáda bude působit rušivě. Námitky byly vzneseny také proti některým technickým parametrům.
Na základě těchto pochybností bylo rozhodnuto, že Müllerovi nebude vydáno stavební povolení. V té době už však byla započata hrubá stavba. Müller se musel proti rozhodnutí několikrát odvolat, než mu konečně v červnu roku 1929 bylo povolení ke stavbě vydáno. Stavba postupovala velice rychle. Ačkoliv byl Adolf Loos pracovně vytížen a nemohl se projektu plně věnovat, na stavbu za něj dohlížel Karel Lhota a vila byla již roku 1930 dostavěna.
Architektonické zvláštnosti
A čím že je tato budova tak výjimečná? Na první pohled je vila čistě funkcionalistická. Loos byl nepřítelem ornamentu. Tvrdil, že staví dům pro jeho obyvatele, ne pro kolemjdoucí. O skutečné funkčnosti vily však byla vznesena (a možná právem) spousta pochybností. Tak například, když se do garáže zaparkovalo auto, výfukové plyny byly cítit po celém domě.
Zajímavé je také umístění vily. Parcela, na níž budova stojí, má pětiúhelníkový tvar. Velkou nevýhodou při stavbě byla svažitost terénu, Loos ji však dokázal využít jako svou výhodu. Spolu s vilou vzniklo i schodiště, které vede bezprostředně vedle ní a spojuje Střešovickou ulici s ulicí Nad Hradním vodojemem. Jeho stavbu částečně financoval sám Müller.
Co je na této stavbě snad nejcennější, je její interiér. Loosovi se zde podařila zvláštní syntéza funkcionalismu s klasicizujícím anglickým stylem. V této budově také Loos dovedl k dokonalosti svou jedinečnou koncepci prostoru – takzvaný Raumplán.
Raumplán
Raumplán je plán budovy, ve kterém se nerozlišují jednotlivá patra, tak jak je obvyklé, ale každá místnost má svou vlastní výškovou úroveň podle své funkce a významu.
Sám architekt k tomu řekl: „Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech – kubusech. Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne neexistuje žádné přízemí, první patro… U mne jde pouze o související kontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy… Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přece vyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostory tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň, aby byl i účelný, v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství. Zatímco pro mne je to velká samozřejmost (…) toto prostorové působení a tuto prostorovou úspornost se mi doposud nejlépe podařilo uskutečnit právě v domě Dr. Müllera.“
Nešťastný poválečný osud
Po komunistickém puči v roce 1948 byla vila vyhlášena takzvanou nájemní vilou. Manželé Müllerovi prozatím zůstali vlastníky, avšak nemohli vilu plně využívat. To se změnilo v roce 1955, kdy byla vila znárodněna. František Müller zemřel již v roce 1951, a tak v této době žila ve vile už jen paní Müllerová. Budova byla využívána různými komunistickými institucemi a paní Müllerová směla využívat jen prostory pro služebnictvo. Nakonec dům spadá celý do majetku státu a roku 1976 je Müllerova vila věnována k užívání Ústavu marxismu-leninismu.
Po sametové revoluci byla vila v restituci navrácena dceři manželů Müllerových, která ji prodala. Novým vlastníkem se stalo hlavní město Praha. V roce 1995 byla vila prohlášena Národní kulturní památkou a o tři roky později byla zahájena rekonstrukce. Rekonstrukce, během níž byla provedena restaurace dochovaných částí interiéru, byly dohledány dobové předměty a podle původních návrhů byly zhotoveny repliky předmětů nenalezených, probíhala až do roku 2000.
Současnost
V současné době je vila zpřístupněna veřejnosti. Navštívit ji můžete každé úterý, čtvrtek, sobotu a neděli, avšak prohlídku, která je samozřejmě doplněna o poutavý výklad, si musíte předem rezervovat. Jak již bylo naznačeno, vila nyní vypadá přesně tak, jako když ji obývala rodina Müllerových, její prohlídka je tedy skutečně zajímavým zážitkem.
Foto: mullerovavila.cz
