Každý, kdo někdy vstoupil do partnerského vztahu, dá jistě za pravdu tvrzení, že tolerance je mnohdy stejně důležitá jako věrnost. Vybudovat si jí je však někdy stejně těžké jako vybudovat si vzájemnou důvěru. Pojí se s respektem vůči druhému a uměním naslouchat tomu, co v sobě skrývá, co jej činí právě takovým, jakým je. Není to lehké, ale pokud se tomu naučíme, vybudujeme si úplně nový typ vztahu a našemu životu dáme zcela jiný rozměr.
Připustit si, že naše pravda není jediná
Často máme tendenci si myslet, že je správné to, co jsme si osvojili my, že jedině výchova, kterou uznávali naše rodiče, je ta správná, že jedině náš život klape ve správném rytmu, a že naše cíle jsou ty jediné a správné, kam bychom měli směřovat. Potíž je však v tom, že přirozeně nejsme ze stejného těsta a ten druhý danou věc může vnímat zcela jiným způsobem, který ale rovněž nemusí být špatný. V tuto chvíli se testuje síla daného vztahu – dokážeme najít společnou cestu výběrem ze dvou různých možností?
Být otevřený změnám
Každý máme rádi své zvyky, ať už se jedná o cokoli, a přestože je velmi moderní tvrdit, jak neuvěřitelně milujeme spontánnost, první problémy ve vztahu nás mohou spolehlivě vyvést z opaku, což může být problematické, protože vztah je především o kompromisech, které by se měly vyladit takovým způsobem, který bude vyhovovat oběma. Takovým způsobem, který nebude jednomu otevírat cesty zářné budoucnosti a přitom druhému rvát štěstí z rukou.
Nahlížet na vztah z jeho perspektivy
Základ všeho dobrého v našich životech je umění empatie. Možná to zní jako klišé, ale věřte, že spousta lidí jí vůbec není schopná. Je třeba si neustále připomínat, že ve vztahu nejste sami. Jste dva a měli byste mít na paměti, že je vaším zájmem nedělat šťastného jen sebe.
