Co jste nevěděli o Remarquovi?

Život plný alkoholu, vzpomínek na válku, automobilů a žen. Jaký byl Erich Maria Remarque ve skutečnosti?

Erich Maria Remarque je spisovatel, který se výrazně zapsal do literatury dvacátého století. Kromě jeho stěžejního románu Na západní frontě klid vydal mnoho dalších knih, které se dotýkaly nejen někdejších aktuálních témat, ale i jeho samého. Jaké životní události ho potkaly a formovaly?

Remarque, ženy a alkohol

Jednou z autorových životních lásek byla Ilse Jutta Zambonová, kterou si dvakrát vzal za ženu. Román Tři kamarádi je věnovaný I. J. Z  tedy nepochybně právě této jeho ženě. Stejně jako knižní hrdinka Pat se i Ilse Jutta Zambonová léčila z tuberkulózy. Na rozdíl od Patricie Holmannové ale nebyla žádná ušlechtilá a milá dívka; údajně neúnavně čerpala z Remarquových peněz, byla na něj nepříjemná a takřka jím pohrdala. Jejich manželství bylo také jedním z důvodů, proč se Remarque častěji a častěji uchyloval k láhvi alkoholu.

Remarque měl milostný poměr s Marlene Dietrichovou. Když se jejich vztah začal hroutit, napsal Remarque román Vítězný oblouk. Hlavní hrdinka Joan Madouová je vylepšený obraz Marlene, prostý všech její špatných vlastností.

Neplodnost

Remarque byl údajně neplodný. Přesto se ale uvádí, že měl milostný poměr s herečkou Maureen O’Sullivanovou v době, kdy byla těhotná. Do deníku si 5. října 1941 napsal: telefon od Maureen, stalo se „to“ dnes. Slovem „to“ údajně měl na mysli přerušení těhotenství. Do teď se s jistotou neví se, jestli by dítě mohlo být jeho, nebo ne. 

Remarque a nacisté

V lednu 1933 byl Adolf Hitler jmenován novým říšským kancléřem. V ten večer Remarque popíjel se svými přáteli ve svém oblíbeném berlínském podniku, když k němu přišla osoba z okruhu jeho blízkých přátel a řekla mu, aby urychleně Berlín opustil. Remarque váhal, jestli odejde z Berlína ten večer, nebo až příští ráno. Nakonec se rozhodl Berlín opustit hned. Později se ukázalo, že byl vydán příkaz k jeho zatčení na švýcarských hranicích. Kdyby Remarque odjel jen o den později, jak gestapo předpokládalo, byl by zatčen.

V roce 1935 vyslal Hermann Göering do Porta Ronca, kde Remarque pobýval, svého tajemníka. Nacisté totiž usoudili, že bude lepší mít slavného spisovatele na své straně. Remarque tedy dostal nabídku ke spolupráci s německou vládní propagandou. Pokud by přijal, Göering mu nabízel bezpečný návrat do Německa a post ministra kultury Pruska. Remarque jednoznačně odmítl.

Popravená sestra Elfrieda

30. října 1943 byla občanským nacistickým soudem odsouzena k trestu smrti Remarquova sestra Elfrieda. Důvodem byla protistátní propaganda, podněcování k demoralizaci německé armády a urážka hlavy státu. Údajně zmínila před svou zákaznicí v krejčovství, že kdyby měla možnost, zastřelila by Hitlera. 16. prosince 1943 byla popravena useknutím hlavy. Tento trest si prý vyžádal sám Adolf Hitler, a to z jediného důvodu  zasáhnout Remarqua, který tou dobou žil v Americe. Přestože Remarque nebyl se svou sestrou v kontaktu od třicátých let a o její smrti se nevyjádřil ani ve svém deníku, její osud ho zasáhl a po válce jí věnoval svůj román Jiskra života. 

Paulette Godarová a smrt

Roku 1957 se Remarque rozvedl s Ilse Juttou Zambonovou. Poté nabídl manželství Marlene Dietrichové. Ta ovšem odmítla; byla od roku 1923 vdaná za Rudolfa Siebera, se kterým sice nežila, ale Marlene si tuto situaci nepřála měnit. Po odmítnutí Remarque požádal o sňatek Paulette Goddarovou. Ta nade vše milovala zlato, šperky a bohatství, které jí Remarque velmi rád a ochotně poskytoval. 

Remarque prodělal šest srdečních záchvatů. Jeho zdravotní stav byl špatný i kvůli jeho celoživotnímu alkoholismu. Před smrtí ho převezli na kliniku St. Agnes v Locarnu, kam za ním Paulette pravidelně dojížděla. Pár dní před smrtí mu údajně volal jeho přítel, novinář a spisovatel Curt Reiss. Ve svých pamětech uvádí, že telefon zvedla Paulette a přímo řekla, že je na tom Erich velmi špatně a pravděpodobně brzy zemře, ačkoli byla s Remarquem v jednom pokoji a on vše slyšel. 

Paulette se údajně o jeho zdravotních potížích vyjádřila několik týdnů po jeho smrti takto: „Bylo na čase, že zemřel. Byl stále více neupravený a páchl, dále bych v jeho přítomnosti nemohla žít, nevím, kdo by se o něj postaral.“

Poslední román

Paulette po jeho smrti zdědila všechen majetek a autorská práva. V jeho věcech mimo jiné našla rukopis posledního románu  Stíny v ráji (vydávaný i pod názvem Zaslíbená země), který obsahoval šest různých konců. S literárním agenten Felixem Guggenheimem nakonec vybrali verzi, která se zdála nejúplnější.

Paulette mimo jiné rozprodala téměř celou Remarquovu sbírku obrazů a umění. Ke konci života propadla alkoholismu a byla nalezena mrtvá ve své vile. Zemřela zadušením, svírajíc v ruce katalog předmětů určených k dražbě, otevřený na stránce s jejími nejdražšími šperky, prodanými na dražbě šest hodin před její smrtí.

 

 

Co všechno víte o Remarquovi vy? Podělte se s námi a napište nám na Facebook!

 

Foto: Wikipedie

Podobné články

Herci malých rolí

Klasik kdysi řekl, že není malých rolí, pouze malých herců. Ony ale malé role jsou. A mají své česk...