Přátelství. Kolik máte opravdových přátel? A spálili jste se už někdy? Jste ještě naivně důvěřiví, nebo jste se poučili? Pro mě má přátelství nevýslovnou hodnotu. Ač bývám lynčována za sobeckost a sebestřednost, je málo věcí, které stavím nad přátelství. Během let jsem udělala řádnou čistku. Zbavila jsem se lidí hloupých, mně nic nepřinášejících a takových, co nedokázali pochopit mou povahu. A ti zbývající? Těch je jak šafránu. Ve své podstatě je přátelství složitější než kdejaká romance. Jsou to přátelé, za kým jdu, když mám problém. Jsou to přátelé, za kým jdu, když potřebuju názor bez skrupulí. Jsou to přátelé, za kým jdu bez přetvářky a se slzami v očích. Jsou to přátelé, kteří mě za mé chování neodsoudí. A jsou to přátelé, se kterými se nebojím experimentovat a posouvám hranice vzájemné tolerance už jen proto, abych zkusila, co vydržíme. Přátelství je nedefinovatelné, náročné, stravující a báječné.
Přítel je ten, kdo…
Přítel není člověk, který vám řekne, co chcete slyšet. Přítel je ten, kdo vám řekne, co slyšet potřebujete. Třeba ať už nežerete nebo že s tímhle klukem to bude stát za hovno. Nebo že máte hnusnej svetr a vaše palce jsou srandovní. Přítel je ten, kdo vás zná a ví, že doma tajně brečíte, abyste pak mohli nasadit masku a všechny sejmout jednou větou. Ten, kdo vás podpoří, ale v soukromí vám řekne, že vaše chování není košer. Ten, kdo se přizpůsobí vašemu humoru, ale zavčas vás upozorní, když něco přeháníte. Ten, kdo vám bez okolků řekne, že se chováte jak svině, a následně se tomu zasměje. Ten, kdo chápe, jací doopravdy jste. Ten, kdo ví, že byste kolikrát chtěli dát najevo emoce, ale pochopí, když to neuděláte.¨
Nebo ten, kdo…
Přátelství je důležitější než kdejaký vztah. Ten či ona tady už totiž být nemusí. Za měsíc, za dva, za rok. Ale přátelé jsou dost možná na celý život. Vznikají z nenávisti, když se vytratí chemie nebo se vynoří v poslední lavici na střední. Přátelé jsou ti, kteří vám vaří, protože ví, že sami byste to nezvládli. Ti, kteří vám radši ukradnou dárek k Vánocům, protože chápou, že Vánoce bytostně nesnášíte a věc kradená je pro vás daleko stravitelnější. Ti, kteří se vám od srdce smějou, když občas v opilosti uklouznete a strávíte noc s kdejakým tragédem. Ti, kteří pro vás zajedou kamkoli a kdykoli. Ti, kteří vám připomenou, že jste idioti, když na to náhodou zapomenete. Ti, kteří vám řeknou, ať držíte hubu, protože je na čase. Ti, kteří pochopí vaše výstřelky. Ti, kteří vás v těch výstřelkách nenechají samotné. Ti, kteří vám bez mrknutí oka řeknou, ať nejezdíte na zkoušku a radši se vyspíte, protože ví, že už nemůžete. Ti, kteří vám připomenou, že na světě nejste sami. Nebudou vás litovat. Řeknou vám, ať se uklidníte a jdete dál.
A může se stát i to, že…
Přátele nemusíte ujišťovat o tom, že si jich vážíte nebo že je máte rádi. Oni to tak prostě nějak ví. I když občas zblbnete a dáte přednost chvilkovým a povrchním známostem. I když jim občas sobecky uzmete důležitou příčku na vašem žebříčku priorit. Je jednoduché si to u přátel posrat. A naopak je těžké si získat zpět jejich důvěru. Protože, přiznejme si to, co jsme to vlastně za přátele, pokud dovolíme, aby se kvůli nám cítili mizerně?
O přátelství je třeba pečovat, piplat ho a přemýšlet nad ním. Naše temné stránky jsou totiž někde uvnitř a občas se chtějí podívat ven. Přátelé o nich ví, ale to neznamená, že nám všechno projde. Pokud na světě existuje někdo, kdo by vám měl v hlavě udělat výstražné tytyty, než provedete nějakou hovadinu, je to přítel. Lehce na ně zapomínáme a lehce je necháváme proklouznout mezi prsty. A občas neškodí si je vlastně připomenout a říct si, kde bysme byli, kdyby oni nebyli. Občas neškodí je spontánně obejmout, udělat ňuňuňu, zatahat je za ucho nebo jim třeba olíznout loket. Jen tak.
Jak moc si ceníte přátelství? Existuje někdo, s kým sdílíte každý důležitý moment svého života? Napište nám na Facebook.
Foto: flickr.com/Corey Balazowich, flickr.com/ Alice Popkorn
