Po ukončení všech seminářů, v samém závěru první části zkouškového, nám Ústav anglofonních literatur a kultur na FF UK nachystal ještě třešničku na akademický dort: čtyřtýdenní letní kurz psaní poezie a scénářů. My básníci jsme se scházeli dvakrát týdně na dvě a půl hodiny, které se obvykle značně protáhly, scenáristé jednou týdně na stejnou dobu s konzultacemi navrch. Některým z nás teprve během kurzu došlo, s kým vlastně máme tu čest: James Ragan, původem Slovák, je mezinárodně poměrně uznávaný básník a scenárista, který četl mimo jiné s Seamusem Heaneym nebo Bobem Dylanem.
English, please
První dojem byl poměrně děsivý. Ačkoli většinou s komunikací a myšlením v angličtině nemám problém, nikdy jsem anglicky nepsala, a kurz jsem tedy brala především jako jazykový experiment. Po příchodu jsem ale zjistila, že my Češi jsme v naprosté menšině. Geografické vymezení osazenstva se pohybovalo od Makedonie po Californii. Ale místo bydliště nebylo jediné, co nás odlišovalo – slušnou škálu jsme zabírali také věkově (od ještě -nácti po střední věk), ale především svým životním příběhem. Seznámila jsem se s americkými roztleskávačkami, farmářkou od prasat i lidmi z akademické půdy. Psaní samotné nakonec také nebyl takový problém. Byla jsem totiž částečně i ve výhodě: někteří z účastníků kurzu nikdy předtím poezii nepsali nebo se k ní právě po dvaceti letech vrací.
Čtyři týdny, čtyři básně
Stručně řečeno, kurz mi přinesl v podstatě tyto tři myšlenky:
1) Ať si říká kdo chce, co chce, všichni Američani, které znám, jsou super.
2) Chci cestovat. Jakmile se dostanu k většímu obnosu peněz najednou, pošlu rozumné uvažování k šípku a koupím si letenku.
3) Jo, a taky něco o poezii. První půlky hodin byly věnovány povídání o různých poetických směrech a čtení ukázek, poté přišla řada na naše veledíla. Cílem bylo za čtyři týdny trvající kurzu vypracovat a ideálně také na hodině zkonzultovat čtyři básně. Mr. Ragan nás k ničemu nenutil a někteří účastníci nakonec ani svými básněmi nepřispěli, ale stejně nikdy nebyla o díla nouze. Musím říct, že nejvíc mě fascinovalo, jak stylově a tematicky bohaté naše příspěvky byly: ze začátku jsme se vzájemně poznávali právě skrze naši tvorbu (ale nebojte, na hospody také došlo).
A teď se dostáváme k titulní otázce. Ne, talent a originální myšlenky vám nikdo zázračně do hlavy nevtluče. A přesto jsem zjistila, že kurzy tvůrčího psaní mají opravdu smysl. Mr. Ragan sice snad o každé básni, kterou jsme přinesli, řekl, že je dobrá – pak ji ale prošel, přesně a hlavně konkrétně vyhmátl její slabiny, navrhl, kde by se hodilo obrazné znázornění místo abstraktního výrazu, co by se dalo vyškrtnout nebo rozvést… A brzy se do komentářů a úprav začali zapojovat i posluchači. Když jsme pak shrnuli, co by bylo dobré s básní udělat (a někteří si to také vzali k srdci a vypracovali další verze), uvědomila jsem si, že dost často dělí průměrnou báseň od dobré právě jen řemeslo.
Rozloučení
Poslední hodina byla nejnáročnější, minimálně fyzicky. Zahrnovala čtení na vyšehradském hřbitově, hospodu, čtení v Globe Bookstore a závěrečnou party v bytě Václava Havla (bylo mi ctí). Nekončil tím totiž jenom kurz. Část účastníků ještě tu noc zamířila na letiště – a já jsem jako obvykle litovala, že mi trvalo tak dlouho sebrat odvahu a seznámit se s nimi.
Na závěr se podělím o jeden kousek ze své finální čtverky. Už proto, že je velice aktuální.
TO THE SPIDER
I understand you cannot pay
the rent but you have a work to do
here so I’ll hire you, hunter, look
at all the flies and moths,
why don’t you take this corner,
as long as I don’t see you too often
– oh, but don’t you dare to bring
your cousins, oh no, don’t have children
that’s not what I meant, I’m not a charity
for immigrants, and yes, I support squatting,
just find an empty house – not mine,
oh come on, don’t you dare to grow,
go live in the flat next-door, I just
don’t like your style anymore,
and you’ll never really accept my habits
anyway so take your eight legs
and go, it’s not that I don’t like you all,
no, but I have my own life and this place
is just too small.
P. S. Teď jsem docela dlouho zanedbávala své věrné čtenáře (ahoj, mami). Pokusím se to teď napravit.
Foto: Pixabay.com/Ramdlon, Pixabay.com/skeeze
