FLASHBACK 1985: Jdi a dívej se, jaké je válka strašné svinstvo

Vysílat ruské válečné filmy je zřejmě trestným činem. Jak jinak si vysvětlit neschopnost České televize odvysílat při příležitosti 65. výročí konce druhé světové války aspoň jeden snímek z Východu?

Ano, spousta ruských filmů z druhé světové jsou komunistické slátaniny, kterak hrdinný sovětský voják kosí jednoho Němce za druhým (a vše prodchnuto nezdravým patetismem). Jenže i zde najdeme pověstné výjimky, které se této klasifikaci vymykají, některé více, některé méně. Většinou je má na svědomí Sergej Bondarčuk (Osud člověka, Bojovali za vlast). Ovšem film, který je předmětem tohoto článku, se onomu hodnocení vymyká natolik, až je to neskutečné. Ten snímek se jmenuje Idi i smotri neboli Jdi a dívej se a je dílem režiséra Elema Klimova, jehož celá filmografie zahrnuje jeden zajímavější kousek než druhý.

Film sleduje příběh šestnáctiletého běloruského chlapce Fljory, který se po počátečním nadšení přidat se k partyzánům setkává s realitou války. A ta je neúprosná, jako každá válka. Ovšem pro dospívajícího chlapce, který teprve poznává, že každodenní válečná konfrontace je mnohem horší. Setkání s německým projektem „spálené vesnice“, kvůli kterému lehlo popelem 628 vesnic, už ho připravuje o poslední zbytky zdravého rozumu…

Kdo očekává velkolepý válečný snímek se strhujícími akčními scénami, ten by se měl poohlédnout po jiném filmu. Jdi a dívej se je především sonda do Fljorovy duše a zpracování tomu odpovídá. V žádném případě se nejedná o hezkou podívanou pro oči a především pro uši. Neuslyšíte zde žádný slavnostní chorál, žádnou líbivou melodii. Ve snímku jsou hlavně neposlouchatelné zvuky, díky kterým si uvědomíte fakt, že žádná válka nestojí za oslavování, že je to jen svinstvo.

Vyzdvihnutí si zaslouží i kamera, která se po celou dobu filmu nezastaví (neznamená, že je rozklepaná) a jejíž jízdy vyvolávají podobné napětí jako u Kubrickova Osvícení. Časté zabírání zdeptaného obličeje hlavního hrdiny zážitek jen umocňuje, a to nemluvím o vypálení té vesnice. Skvělá mistrovská práce.

Pochválit musím i protagonistu téhle depresivní parády Alexeje Kravčenka. Vlastně to ani nemusel hrát. Klimov ho totiž vystavil tak velkému psychickému zatížení, že se z toho Kravčenko málem dočista zbláznil. Takže ona proměna z veselého chlapce na lidskou trosku nebyla hraná, ale probíhala doopravdy. I když měl Klimov po ruce psychologa, stejně to nepomohlo.

Závěrečnou střihovou montáž vydrží už jen ti nejotrlejší. Právě tento úsek podmalovaný Mozartovou hudbou dává Jdi a dívej se úplně nový rozměr. Tady vám nepomůže vůbec nic. A právě zde si to uvědomíte. Co jsou lidské hodnoty? Nic. Co je lidská důstojnost? Nic. Žádná naděje na lepší budoucnost. Jen zmařené mladé životy.

Tento nadčasový klenot by v době vlády Chruščova a Brežněva (natož Stalina) nikdy nevznikl, protože se vymyká oficiálnímu dogmaticko-heroickému výkladu dějin. Vznikl tedy až za Gorbačova, v době glasnosti a perestrojky. To, že dnes nemá zaslouženou pozornost, je obrovská chyba, ale je to pochopitelné. Když čtete zprávy o tom, kterak si ruští rodiče  přejí optimistický výklad ruských dějin, nedivíte se ničemu. Vždyť nevědomost je tak krásná. Že tomu napomáhá Česká televize tím, že neodvysílá nic ruského, je jiná písnička…

Verdikt: 100 %

Jdi a dívej se / Idi i smotri
Válečné drama
SSSR, 1985, 136 min.

Režie: Elem Klimov, scénář: Ales Adamovič, kamera: Alexej Rodionov, hudba: Oleg Rodionov, Wolfgang Amadeus Mozart, střih: Olga Behova,

hrají: Alexej Kravčenko, Olga Mironova, Vladas Bagdonas, Victor Lorents, Kazimir Rabetsky a další.

filmový trailer ZDE

Foto: facebook a ČSFD

Podobné články

Herci malých rolí

Klasik kdysi řekl, že není malých rolí, pouze malých herců. Ony ale malé role jsou. A mají své česk...