Henry Miller s Obratníkem Raka stále rozesmává i šokuje!

„První osoba, necenzurováno, nesvázáno formou – seru na všechno!“ prohlásil Henry Miller o své knize Obratník Raka. Je to jedna z nejprovokativnějších avantgardních knih vůbec. Dýchá životem, kanály a ulicemi, kavárnami, procházkami, inspirací a sexem. Mravokárci ať prosím kliknou na jiný odkaz!

Události stojící u vzniku knihy:

Henry Miller se vždy v New Yorku cítil stísněný a svázaný. Jeho rodné město bylo nekompromisní ke snílkům a zahálečům jako byl on. Nedokázalo jej inspirovat k něčemu lepšímu než dvěma patetickým a rádoby ušlechtilým románům – Moloch a Šílený kohout. A tak Henry, zklamaný a frustrovaný podnikatelským duchem New Yorku, utekl z jeho náruče a za půjčených deset babek doplul do Paříže, protože právě ona byla kolébkou i porodní bábou umění.

Roku 1930 připlul do Paříže dle svých slov jako „osmatřicetiletý, chudý a neznámý“. Měl s sebou jen lepší šaty, které v bohémské Paříži nikdy nepotřeboval – a které mu časem nezbylo než prodat. Takto vybaven, zklamán druhým manželstvím – s June, kterou zanechal v New Yorku – a bez pětníku v kapse, byl připraven k sepsání strhujícího, dnes světoznámého románu Obratník Raka.

„Přenesl jsem se přes ideje literatury, jestli chápeš, co tím myslím. Téměř od toho dne, kdy jsem sem dorazil, cítím ve vzduchu, ve svém vzduchu něco jiného…“ (Henry Miller, dopisy)

Obsah:

Obratník Raka je prodchnut svobodou – je to příběh muže,který se učí, jak dýchat. Umělec musí být zahálčivý – musí mít čas na produktivní snění. Potřebuje jiné bohy než peníze, stres a nikdy nekončící povinnosti. A taky potřebuje žít na místě, kde bude mít jistotu, že procházka po nočním náměstí bude pokaždé znamenat dobrodružství. Paříž roku 1930 byla k umělcům bez peněz naprosto pohostinná. „Žít“ se začínalo po jedenácté hodině večerní a Obratník Raka je toho svědectvím a doznáním.

Obratník Raka oslňuje právě tak jako znechucuje, je to ostrý pokrm. Je rozmanitý ve své jednoduchosti. Člověk by si řekl: „Jde prostě o sex, a co?“, ale tak jednoduché to není. Když jdete do hloubky, objevíte Henryho jako metafyzika, jako mystika.

Henry je v jedné chvíli citlivý, surrealisticky naladěný snílek a zanedlouho bez mrknutí oka přechází zpět ke kundám, které jsou podle něj alfa a omega lidstva. Kolébka i hrob.

A pak jeho humor! Ten neotřelý, drsný, strhující humor!

Erica Jongová k tomu píše: „Je tu jedna důležitá složka Obratníku Raka, kterou všichni jeho nehumorní kritici přehlížejí – jeho divoký humor. Lidé se tak zaměřili na jeho čtyřpísmenná, vulgární slova, že nezachytili smích. A nezachytili ani původ tohoto humoru: krach zkrachovalce, laserový pohled muže či ženy, kteří viděli svět a vědí, že vše, za co stojí, jsou dvě hromádky hoven v bidetu.“

Ukázky:

Ukázka č. 1

Bydlím ve vile Borghese. Nikde tu není sebemenší špína, každá židle stojí přesně na svém místě. Jsme tu sami a jsme mrtví.

Boris včera večer zjistil, že má vši. Musel jsem ho oholit v podpaží, ale svědilo ho to dál. Jak jen se v tak krásném prostředí může někdo zavšivit. Nevadí. Nikdy bychom se nebyli tak důvěrně sblížili, Boris a já, nebýt vší.

Ukázka č. 2

Nemám peníze, nevím, kde je vzít, a žádná naděje mi nekyne. Jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Ještě před rokem, ještě před šesti měsíci jsem se domníval, že jsem umělec. Teď už se to nedomnívám. Jsem! Zbavil jsem se jakékoli literátštiny. Žádné knihy, které bych měl napsat, už bohudíky nejsou.

A tohle? To není žádná kniha, je to hanopis, pomluva, nactiutrhání. Tohle není kniha v běžném slova smyslu, ne, je to prodloužená nadávka, plivanec do tváře umění, kopanec do zadku Boha, Člověka, Osudu, Lásky, Krásy…čeho chcete.

Ukázka č. 3

Indigová obloha bez kudrnatých oblaků jako vymetená, vyzáblé stromy, protažené do nekonečna, gestikulující jako náměsíčníci svými černými větvemi. Ponuré, přízračné stromy, s kmeny bledými jak popel doutníku. Hluboké, evropské ticho. Zavřené okenice, zamknuté obchody. Tu a tam červená záře označuje hampejz. Strohá, skoro hrozivá průčelí, poskvrněná jenom stíny stromů. Cestou kolem Oranžerie si připomínám jinou Paříž. Paříž Maughamovu, Gauginovu, Paříž George Moora. Myslím na onoho příšerného Španěla, jenž svými akrobatickými skoky ze slohu do slohu překvapil svět. Myslím na Spenglera a jeho hrozné manifesty a rád bych věděl, zda už sloh, velkolepý sloh zahynul. Tvrdím, že přemítám o takových myšlenkách, ale není to pravda. Až teprve později, když jsem přešel na druhý břeh Seiny a karneval světel nechal za zády, dovolil jsem své fantazii, aby si s takovými myšlenkami pohrávala. Teď zrovna nedokážu myslet vůbec na nic, krom toho, že jsem cítící tvor proniknutý zázrakem těchto vod, v nichž se zrcadlí zapomenutý svět. Všude kolem břehů se nad osleplým zrcadlem těžce sklánějí stromy; až se zvedne vítr a naplní je chreptivým šepotem, prolijí pár slz a rozechvějí se nad zvířenou, plynoucí vodou. Působí to na mě tísnivě. Nemám nikoho, s kým bych mohl sdílet alespoň zlomek svých pocitů…

Ukázka č. 4

S Irenou je ta potíž, že má místo kundy brašnu. Požaduje tlusté dopisy, aby je do ní mohla strkat. Ohromnou, avec des choses inouies. A co Ilona? Ta měla píču! Vím o tom, protože nám odtamtud zdola poslala pár chlupů. Ilona – divoká oslice větřící rozkoš. Kurvila se všude, kam oko pohlédne a někdy i v telefonních budkách a na záchodcích. Koupila pro krále Karla postel a holící misku s jeho monogramem. Ležela s vyhrnutou sukní na Tottenham Court Road a dráždila se prstem. Používala svíčky, svícny a kliky od dveří. Žádný čurák v celé zemi jí nebyl dost velký…ani jediný. Mužští do ní vstoupili a zvadli. Chtěla rozpínavé ptáky, samozápalné rakety, vřelé mazadlo z rozžhaveného vozku a krozotu. Nejradši by vám ocas uřízla a nechala si ho tam navždycky, kdybyste jí to dovolili. Píča jedna z miliónu, Ilona! Laboratorní kundy a nebylo lakmusového papírku, který by se mohl zbarvit podle ní. A tahle Ilona byla navíc skrz naskrz prolhaná. Pro svého krále Karla jaktěživ žádnou postel nekoupila. Korunovala ho láhví od whisky a měla plnou hubu všivých slibů. Chudák Karel, mohl v ní akorát tak zvadnout a pojít. Zhluboka se nadechla a on z ní vypadl jak chcíplý mekkýš.

Literatura:

JONGOVÁ, Erica: Démon zblízka. Praha :  Votobia, 1994

MILLER, Henry: Obratník Raka. Praha : X EGEM, 1991

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...