Výstava nazvaná velmi prostě Herbert Tobias (1924-1982) v galerii Rudolfinum nabízí ve spolupráci se sbírkami Berlinische Galerie ucelený pohled na, ve své době, hvězdného fotografa až do 28. března. “Herbert Tobias je objevem pro české publikum, ale nejenom pro české. I v Německu patří mezi fotografy, kteří zapadli,” říká ředitel galerie Rudolfinum Petr Nedoma.
Herbert Tobias byl předním fotografem padesátých a šedesátých letech minulého století, jenž se stal známým především pro své módní fotografie ve spolupráci s Vogue, ale také bylo jeho jméno spojováno často s označením rebel. V dnešní době se již nikdo nepozastaví nad fotografií zcela nahého může, ne-li nad dvěma líbajícími se polonahými muži. Herbert Tobias se netajil svou homosexuální orientací a dával to značně na odiv ve svých snímcích. Jeho fotografické “oko” za svůj nedlouhý život padesáti sedmi let, který skončil na následky aids, však vidělo mnoho, co zdokumentoval. Poprvé začal pořizovat snímky již jako devatenáctiletý voják za svého pobytu na ruské východní frontě. Avšak metaforická hloubka a symboličnost na jeho snímcích dalece přesahuje jak běžnou válečnou fotografii, tak i upomínkové snímky mladého vojáka.
To, že měl Tobias výjimečný cit pro kompozici a zachycení událostí dokládá na 150 černobílých fotografií, které mapují průřez celou jeho tvorbou. Deset tematických cyklů, které kurátor výstavy Ulrich Domröse záměrně neseřadil chronologicky za sebou, tak dávají divákovi možnost soustředit se na hlavní linky a rysy Tobiasovy tvorby, které by ve chronologické lince patrně zanikly. Petr Nedoma dodává: “Vidíme to dobře na fotografiích módy. Tobias fotografoval módu v podstatě celý život. Maximálně nejvíc to pak dělal v padesátých a v šedesátých letech, a když to potom seřadíme do jedné kapitoly, tak podstatně více vynikne kvalita těchto fotografií, ale také jejich neobvyklost.” Podobně jsou tak tedy seřazeny cykly z Berlína, Ruska nebo jeho “nazí muži”.
Vystaveny jsou originální zvětšeniny, které dodávají kouzlo a autentičnost celé výstavě, ovšem celkový dojem může působit trochu nevyplněně. Fotografie jsou umístěny vždy na jedné straně sálu s v rohu sedící babičkou dohlížející na pořádek. Galerie Rudolfinum je určitě vhodné místo pro takového umělce, a také množství vystavených fotografií by těžko hledalo místo pro své umístění. Celkově výstava budí dojem prázdných sálů, ale naštěstí ne prázdných obrazů.
