Inkognito! 5 důvodů pro pseudonym!

Kdo se s alteregem nenarodí, musí si ho vytvořit!

1) Svoboda slova 

Na internetových diskuzích se to hemží experty a odborníky. Přesně vědí, jak řešit tuzemskou politiku, kdo bere úplatky, proč tají ledovce a také jak to je doopravdy s přistáním na měsíci. Své názory zuřivě hájí a kdo říká něco jiného je blbeček a lže. Tohle by samozřejmě netvrdili, kdyby se místo myšák1234 museli pod své názory podepsat vlastním jménem. Pseudonym jim dává potřebnou anonymitu a pocit bezpečí. Splynou s davem všech ostatních uživatelů, ale jakmile se odhlásí a vyjdou z domu, nikdo na ulici by nepoznal, že je to ten hulvát, který všem nadává do nevzdělanců.

Nikdy nevíte, kdo se skrývá za přezdívkou milacek1123.

2) Jekyll a Hyde

Být sám sebou celý život od narození do smrti je pěkná nuda. Takový jsem, tady pracuji, tady bydlím, takhle myslím, tyhle lidi znám a takhle se chovám. Proto je někdy fajn představit si, co by bylo, kdybychom byli někdo jiný. Možná nějaký sprosťák ve stylu Dr. House nebo drsňák jako Chuck Norris. Stejně jako má každý člověk své denní rituály, každý autor má ty svoje psací. Typické postavy, typická místa, typická rozuzlení. Pokud chce přerušit tenhle donekonečna se opakující cyklus, jednou z možností je tvrdit, že je úplně jiný člověk. Jeho postavy i příběh nebude vymýšlet on, ale docela jiné alter ego v jeho hlavě. Teď není Jan Novák, autor romantické literatury pro rozvedené ženy, teď je Stephen King a napíše něco plné krve, hnusu a znásilnění. Osamocené ženy mohou dál obdivovat citlivého a jemného Nováka a vůbec jim nebude vadit, že ho fanoušci hororu obdivují za extrémní brutalitu.

Nebojte se nastavit světu druhou tvář!

3) Hra na schovávanou

Může se stát, že z různých osobních důvodů nechcete, aby někdo z vašeho okolí věděl, že jste více či méně známý pisálek. Silně katolická rodina určitě nebude nadšena z intimních scén ve vašem románu, to je jasné, a když u vás v práci dojde na lámání chleba, šéf asi nebude mít velkou potřebu si nechávat hladový krk, který se uživí i „vedlejšákem“ v podobě autorských honorářů. Zkrátka, máte právo na to, aby vám nebylo příjemné, že vaše okolí čte, hodnotí a vlastním vnitřním okem vám kritizuje uměleckou tvorbu. Může to být vaše tajemství, hrát si s nimi na schovávanou za vymyšleným jménem a potutelně se usmívat, když se někdo zmíní o té skvělé nové knížce, kterou jste shodou náhod napsali vy.

Co oči nevidí...

4) Ornella, Zdislava, Lorenzo

Takovou smůlu na jméno, jakou měl Otokar Březina, by si nikdo nepřál!Ne každý má štěstí, že mu rodiče dají dokonale reprezentativní jméno. Koneckonců, když nám ho vymýšleli, většinou byli ještě oni sami příliš mladí na vážná a spisovatelsky praktická jména. Pokud byla zrovna v televizi Esmeralda, není divu, že se jmenujete Armando Potůček nebo Dominga Tvarůžková. Své by o tom mohl vyprávět například Otakar Březina, který se musel vypořádat s občanským jménem Václav Jebavý. V tomto případě snad každý uzná, že skrývání svého pravého jména bylo na místě. Nemusí však jít o tak extrémní případ. Stačí, když chcete pro zvýšení prodeje výtisků zapojit trochu marketingu a jednoduše si vymyslíte atraktivnější a lépe zapamatovatelné jméno. Knihy, kterou napsal exoticky znějící Jo Nesbᴓ, si každý všimne dřív, než titulu od nějakého Hanze Fillipa von Schmeterlinga. Pokud máte jméno delší než název knihy, nikdo si ho nebude chtít pamatovat.

 5) Pulp Fiction

Název pulp fiction se v angličtině používá pro levné paperbackové knížečky nevalné literární kvality vytištěné na papíru z dřevoviny (angl. pulp). Každý ví, že se taková díla nikdy nedostanou do učebnic, ale vždycky se najde publikum, které si je přesto rádo přečte. A že se občas taková oddechovka bez hlubšího smyslu mnohdy prodává lépe než klasika. Jednoduše víte, že je váš příběh hrozný, ale jako správný hladový spisovatel jste si vědomi, že každé zboží má svého kupce. Koneckonců, psaním knížek se v České republice uživí jediný člověk, a to je Michal Viewegh. Zbytek pisatelské komunity se chytá každé příležitosti. Nemusíte však chtít, aby vám lehce brakovní dílečko kazilo reputaci. Samozřejmě, ne každému se podaří dlouhá řada úspěšných románů, ale pokud někdy v budoucnosti uspějete, historie v podobě nejhorší knihy všech dob vás může velmi rychle dohnat. Čekali byste snad od Victora Huga nějaké Stmívání? To by ani šestou částí Bídníků nevyžehlil.

Amerika má pulp fiction, my máme braky a paperbacky.

Foto: Tereza Macurová, StudentPoint; sangoma.com; Ajshawler.blogspot.com;  Cojeco.cz; Bataraimmigratonlaw.com; Eawestwriting.blogspot.com.

Podobné články

Herci malých rolí

Klasik kdysi řekl, že není malých rolí, pouze malých herců. Ony ale malé role jsou. A mají své česk...