V práci trávíme velkou část svého života a je škoda, když děláme něco, co nás nebaví. Při výběru povolání ale může být obtížné vědět, kterou cestou se chceme vydat.
Ne všichni vědí, čím se chtějí profesně zabývat. Při výběru povolání bychom měli vzít v úvahu své zájmy, silné stránky a hodnoty. V čem jsme dobří, co nám jde přirozeně? Pracujeme rádi s jinými lidmi nebo sami? Chceme pomáhat ostatním nebo spíše dělat něco tvůrčího? Vyhovuje nám sedavé zaměstnání nebo nás baví manuální práce? Hledáme smysluplnou práci nebo chceme vydělávat hlavně peníze?
V každém z nás se mísí dvě motivace. Motivace ovládaná egem a motivace ovládaná srdcem. „Často cítíme, a někdy nás k tomu tlačí okolí, že bychom měli „být někdo“. Mít práci za hodně peněz, postavení. I systém vzdělávání je nastavený spíše rozumově a nevěnuje se rozpoznávání, k jakému směru je jednotlivec vhodný. Opomíjíme vrozené předpoklady. Například chci vystudovat práva, ale po pár letech zjistím, že mi nedělá dobře negativní komunikace. Přitom vrozené předpoklady určují nejlepší cestu,“ vysvětlila Irena Vrbová, zakladatelka konzultační společnosti Porto, která se zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem.
Klíčovou dovedností, nejen v pracovním životě, je emoční inteligence. Charakterizuje naše schopnosti porozumění a ovládání vlastních emocí. Díky ní rozumíme i emocím lidí okolo nás. A právě to, co nás baví, nám říká emoční inteligence. „Mnohdy ji ale neposlechneme nebo ji přesně neznáme. Roli může hrát i ego nebo otázka peněz. Pak se může stát, že máme postavení, skvělou výplatu, ale nic nás nenaplňuje, práce nás nebaví, stresuje. Myslíme si, že díky penězům budeme mít svobodu, ale je to falešná vnitřní svoboda. Časem ztratíme energii, budeme unavení, vyhořelí a žádné peníze světa nám spokojenost nepřinesou,“ upřesnila Irena Vrbová.
Poznat motivaci ovládanou srdcem ale může být náročné. Nejtěžší je totiž poznat sám sebe. Někteří to nezjistí ani na konci života, natož aby to poznal mladý člověk v 15 či 18 letech, kdy rozhoduje o své pracovní cestě. Může v tom pomoci dobrý psycholog, kouč nebo jiný mentor. Někdo, s kým se cítíme bezpečně, je objektivní a můžeme se mu otevřít. „Dobrý životní průvodce může být skvělým navigátorem. Rodiče to mnohdy nejsou, protože si do svých potomků projektují svoje touhy. Ani učitelé tuto roli často nejsou schopni zastat. Systém českého školství tak není nastaven. Někdy dítě nejlépe zná sportovní trenér, pokud je opravdu dobrý. Ať už se člověk dozví o své srdeční motivaci kdykoli, nikdy není pozdě začít znovu. Stojí to za to, i kdyby to mělo být jen na pár let. Přichází s tím velká úleva, smysl a příliv energie,“ uvedla Irena Vrbová.
Porto
Konzultační a tréninková společnost Porto se už 7 let zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem. Zaměřuje se na konkrétní potřeby vedení firem i jejich zaměstnanců. Poskytuje komplexní podporu přizpůsobenou na míru jednotlivým situacím. Porto založila Irena Vrbová jako komunitu lidí a firem, kde získají inspiraci pro svoji firmu i vlastní život. Sama se koučinku, rozvoji firem a mediaci věnuje 27 let.
Text a obsah článku byl převzat z tiskové zprávy, více na: www.uspechvportu.cz
