Jak vyznat lásku básničkou?

Drsní muži bez fantazie zvou něžné ženy na pivo. Gentlemani se smyslem pro originalitu jim skládají básně!

Tak co, milé ženy, vy s něžnou duší a touhou po originalitě! Taky vás nudí stále stejná pozvání do stále stejných putyk od stále stejných mužů? Toužíte po jiném, originálním světě, který neprohlédnete během deseti minut u půllitru piva? Chcete být opěvovány? Chcete se cítit ženami až do morku kostí? A ohromeny tvůrčí schopností nějakého muže? Gentlemana s duší poety?

Poezie dokáže mnoho. Muž, který ženě vyzná lásku básní, je rázem jiným, originálním, citlivým. Muž, který se na moment přiblíží Františku Gellnerovi či Jaroslavu Vrchlickému, dokáže ženě otevřít srdce už jenom svojí odvahou a hloubkou svých neomšelých slov. Všechny odvážné kroky se totiž cení a málokdy dojdou zatracení…

Romantičtí muži stále existují! Byť je jejich výskyt na ústupu ...

Taková kvalitní báseň dokáže i z muže, kterého jste doposud s nezájmem míjela, udělat prince vašich snů. Pošle vám ji ještě čerstvou, psanou roztomile roztřesenou rukou anebo úhlednou kurzívou svého moderního sluhy – počítače… A vy ji čtete a nevěříte, že z toho zdánlivě bezduchého chlapce mohlo něco takového, něco tak silného vzniknout. A už se na něj najednou díváte docela jinak. Už pro vás není průhledný, najednou získal hloubku.

Jaké to vlastně je, když muži začnou skládat básně? Může to znít třeba takhle …

Namaluju tvoje ruce

dvě ještěrky na opuce

na okamžik spící líně

Namaluju tvoje ruce

dvě lastury na mělčině

Namaluju tvoje ústa

ránu která nezarůstá

vykrojenou z milých slůvek

Namaluju tvoje ústa

šňůru perel od borůvek …

Tohle Štěpánkovo vyznání zná snad každý – a stále se nám neomrzelo… A určitě ne ani samotné Borůvce, která mu podlehla. Jak se ale s poezií potýkají “nefilmoví” smrtelníci? Vcelku dobře. Posuďte samy, dámy:

 

Prochodil bych noc s Baudelairem v kapse a tiše přitom přemlouval Měsíc – propíjející všechno svoje stříbro pro chvíle radosti pod hvězdami – aby všechno to bohatství utratil za krásný sen pro Tebe …

 Nebo zase krásně rýmovaně:

Kdybych byl básníkem

a uměl veršům vládnout,

já jen o Tobě

básně své bych psal.

A kdybych smyčcem

do strun uměl sáhnout,

já jenom Tobě

písně své bych hrál.

A vaše srdce se naplní láskou ...

A když na muže dolehne stesk po jeho objektu lásky (ano, i to se někdy může stát), dokáže napsat i tyto verše:

Scházíš mi

Jak kávě šálek

Tulákovi

Nedopalek

Scházíš mi

Jak šero síni

Jako píseň

Hrací skříni. 

A jaké to je, když vyznávají básní lásku ženy? Jejich něžné duši je to jasně bližší, o to víc to však mužského adresáta může šokovat. A nebojte se, muži na vaše verše nezapomenou! I kdyby některý ten veršík mírně zaskřípal. I muži totiž někdy dokážou být vděční. A také se málokdy stává, aby žena našla tu odvahu a vyznala své city k vyvolenému právě básní… Neváhejte tedy a otevřete i vy svému princi duši a ukažte mu, že si dokážete hrát se slovy stejně lehce jako s jeho rty… Budiž vám vodítkem po libozvučných liniích melodie mé vlastní poezie

Ve stínu Tvých řas

Snít bych zase chtěla

Se štěstím v objetí se usmívat

A nemuset odejít

Když odbije celá

A dál se pod tvou něhou rozplývat 

Nebo souzvučně a rýmovaně:

 Ulehly tvoje teplé šťastné tváře

ulehly do peřin od měsíční záře

ulehly a nechaly si zdát

sny, co ráno budou ti chtít brát

 

I úsměv v tobě tiše usíná

když polaská ho tvá něžná peřina

a když víčka tvoje propadnou se do snění

já přeju si, ať jsme si souzení …

 Co dokáže žena ...

A nebo:

Chybíš mi ...Chybí mi Tvoje oči z čokolády

Dívám se svýma někam do ticha

Ty jsi tam a já jsem tady

a tak pomalu to utíká

 

Vzpomínka na Tebe je rozmazaná

dá se s ní sotva usínat a snít

A je tak těžké, prázdné a smutné

po ránu bez Tebe se probudit …

 

Buďte originální! Vyplácí se to.

 

Co říci závěrem? Ať už v reálném životě nosíte masku cynika nebo prostě realisty, nechte se občas unést do světa poezie! Ne každý má sice v sobě básnické střevo, ale za pokus to stojí. Třeba v sobě objevíte dosud skryté schopnosti a vaše oběť lásky vám zčistajasna spadne do náruče.

 

Nenechme s moderní dobou poezii zemřít – na to skrývá až mnoho bohatství, elegance, jinotaje a originality!

 

Foto: czechfolks.com, uen.org, pozitivni-noviny.cz

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...