Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu – ale v duši věčný máj,
šel vichřicí – však slyšel zpívat kosy,
šel pouští – a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Jaroslav Vrchlický
Vrchlický ke konci svého života nebyl (ani nyní není) přijímán širokými vrstvami. Výjimkou z jeho převážně náročných děl tvoří oblíbená komedie Noc na Karlštejně, známá díky svému filmovému zpracování. Přitom byl Vrchlický jako autor jeden z nejproduktivnějších. Zanechal obrovské dílo: více než osmdesát svazků poezie jak lyrické, tak i epické, šestatřicet dramatických děl, několik libret, čtyři knihy krásné prózy, množství studií a esejí. Kromě toho se mu také připisuje autorství erotických básní Rytíře Smila.
Vzestup
Jako básník vynikal mistrovstvím verše. V řadě sbírek uplatnil básnické formy, které pro českou literaturu nebyly typické. Jeho tvorba je plná imaginací a metafor. Je v ní cítit víra v 
lidské ideály a naplnění základních hodnot života. Je to znát už v raném Vrchlického díle milostné lyriky Eklogy a písně – básně s tematikou idylického života na venkově.
Chtěl vytvořit poezii, která by se vyrovnala té evropské, snažil se dokázat, že čeština může vyjádřit všechno, což se mu skutečně dařilo. Vrchlického díla jsou prodchnuta četnými poetismy a novotvary. Jako první například použil slovo „pábit“, které později využil Bohumil Hrabal pro své „pábitele“. Vrchlický to slovo používal pro chvíle, kdy si šel zakouřit.
Ve Zlomcích epopeje se Vrchlický snažil ztvárnit osud lidstva od jeho začátků až po současnost. Zlomky epopeje se skládají ze tří typů sbírek: z knih reflexivní poezie, z drobné epiky a z velkých epických skladeb. Díky těmto dílům si vydobyl vůdčí postavení v rámci lumírovské školy a v české poezii 19. století vůbec. Mezi spisovatelovo nejzdařilejší dílo patří antické drama Hippodamie, které dalo ve spojení s hudbou Zdeňka Fibicha vzniknout scénickému melodramatu, které nemá ve světě romantické hudby obdoby.
Pád
Stál v čele veškerého dobového myšlení. Není se proto čemu divit, že byl prvním českým spisovatelem nominovaným na Nobelovu cenu. I když ji nakonec nezískal, měl vše, po čem člověk může toužit: oslnivé úspěchy umělecké i spokojenost osobní se svou manželkou a třemi dětmi. O to krutější byl pád, který následoval, pád, z kterého se pak už nikdy nevzpamatoval.
Když Vrchlický zjistil, že jeho děti nejsou jeho, rozpadlo se mu manželství. Do jeho lyriky pak začaly pronikat bolestné tóny. Naznačují to i názvy sbírek: Bodláčí z Parnassu, Okna v bouři. Jeho styl se změnil, přešel k jednodušší formě. Nejspíš kvůli ní se také stal terčem kritiky mladé generace. Jakmile se zdálo, že se vše obrací k lepšímu, ranila ho v roce 1908 mozková mrtvice, po které nemohl nadále číst ani psát. Svůj život dožil v roce 1912. Pochován je na Vyšehradě.
Máte rádi film Noc na Karlštejně? Četli jste ji také jako knížku? Diskutujte tady anebo na Facebooku.
Foto: ČSFD.cz, Wikipedia.org
