Je libo portrét za pět minut?

Na Karlově mostě jsou jich mraky a jejich schopností využívají hlavně turisté. Ano – pouliční umělci. Nebo spíše “umělci” ?

Možná, že už konečně začalo to opravdové jaro, jinak řečeno ta nejlepší sezona pro návštěvníky z jiných zemí. Pražské památky jsou obklopeny nadšenými turisty schopnými za minutu stokrát cvaknout spouští, předražené pamlsky v centru města jdou na odbyt jako nikdy jindy… Jedním z nejvetších cílů každého cizince je bezpochyby Karlův most. A tahle stavba je zároveň snad nejvýhodnější lokalita pro všemožné prodejce řemeslných cetek a obrazů, muzikanty a portrétisty.

Portrét ve 35 minutách

Bylo hezky, nebe se podle bledě modrého vzhledu nechystalo Praze připravit dešťový podraz, a tak jsem se vydala do staroměstského proudu lidí kochajících se u výhledu na Vltavu. Asi třikrát jsem přešla most tam a zpět a snažila se pro tenhle článek nafotit tabla polepená portréty a karikaturami hvězd á la Miley Cyrus, Johnny Depp nebo dokonce Steve Jobs (jdou s dobou, to se musí nechat). Sem tam se mi podařilo ukořistit snímek i s panem mistrem a právě sedícím modelem. Samozřejmě jsem se snažila zakrýt fakt, že mě na Karlově mostě nezajímá výhled na město ani historické sochy, ale jen a jen oni, pouliční podnikatelé. Víceméně jsem se chtěla utvrdit ve svém nelichotivém názoru na tuhle sortu rychloumělců, což se mi podařilo hned u prvního uměleckého stanoviště.

Když se to tak vezme, tito „pouličníci” vlastně plní to, co chce většina lidí, byť neznalá výtvarného umění. Za prvé napodobit skutečnost tak, abyste váhali, zda se díváte na fotografii nebo kresbu, za druhé rychlost. Kdo by chtěl pro kvalitní dílo vysedávat tři hodiny a zaplatit si přímo úměrnou cenou, raději si nepředstavujme, jak vysokou. Každopádně ne každý umí to, co tihle umělci a v dnešní době, kdy se kýče rojí na každém rohu, patří tahle dílka rozhodně k tomu lepšímu.Většina lidí má názor asi takový: umí kreslit, tak je to umělec.

Můžeme umění rozlišovat tak jednoduše? Mezi bezmála dvaceti kreslíři se najdou horší i lepší, všichni se ale řadí do jedné krabičky. Pouliční portrétista je dnes už asi samostatný výtvarný projev. Tak třeba umělci vystudovaní, kteří mají za sebou určitou uměleckou dráhu, mají jasno. Je to kýč, pouze turistická atrakce. Na uměleckých školách se tito stálí obyvatelé Karlova mostu kladou za příklad, jak to nemá vypadat. Poznávací znaky těchto veleděl jsou: mazání tužky prstem (všude), přehnané lesky (všude), kýčovitý nádech, vysoká cena, rychlá pořizovací doba. Co se týče ceny a rychlosti, co metr pražské dlažby, to jiné poměry. Někteří se specializují na rychlovky karikatur za 4 minuty, jiní na portréty za 20 až 35 minut, je to různé. Ceny se pak pohybují od tří set korun za rychlé karikatury až do dvou tisíc korun za velký portrét.

A co vy? Máte na zdi svou podobiznu z podobného místa? A jak se díváte na toto “umění”? Napište nám o tom!


foto: Annemarie Havlíčková (StudentPoint)

 

Podobné články

Herci malých rolí

Klasik kdysi řekl, že není malých rolí, pouze malých herců. Ony ale malé role jsou. A mají své česk...