Kvůli článku jsem udělal drobný průzkum. Skutečně jsem zjistil, že v každém vlaku, kterým jsem jel, byl nějaký gay. Pro zajištění měření z více úhlů jsem požádal kamarádku, aby provedla podobný experiment. Několikrát jela vlakem a většinou nemohla s jistotou říci, že v daném vlaku je alespoň jeden gay. Párkrát jsme jeli spolu a kamarádka i já jsme zjistili, že ve vlaku je minimálně jeden gay.
Z toho plyne, že využívat tuto vlastnost vlaků (i kdybychom připustili, že je pravdivá) pro hledání potenciálního partnera je dost k ničemu, protože člověk, který takto hledá partnera, bude nejspíš tím gayem. A čekat na nádraží a očumovat lidi vystupující z vlaku a hledat, kdo to byl v této skupině, je dost pošahaný, jednodušší je mít profil na iBoys či chodit „mezi lidi“.
Teď seriózněji
Když člověk začne namátkově googlit věci typu „gayové a vlaky„, spíš než kloudné informace se mu dostane hafa ujetých erotických povídek/videí a drbů, jejichž terčem je Jaro Slávik. Ale časem se dá prohrabat k zajímavější (jak pro koho zajímavější) tematice.
Dostane se k vám hromada článků, které bych dohromady shrnul jako „diskriminace heterosexuálů v českých drahách„. V roce 2010 označil předseda svazu odborářů služeb a dopravy Jaromír Dušek ministra dopravy Gustava Slamečku, generálního ředitele ČD Petra Žaluda a šéfa úřadu vlády Jana Nováka za vůdce kliky homosexuálů.
A pak začala éra přemnoha článků typu:
Dušek: „Petr Žaluda je homosexuál.“
Petr Žaluda: „Když se má přítelkyně dostala k těmto článkům, dost jí to pobavilo.“
Dušek: „A na ministerstvu dopravy je těch homosexuálů natahanejch tak dvacet a ve vedení drah tak třicet. Tihle lidé absolutně ovládají České dráhy. To mi věřte. Já tam chci založit spolek čtyřprocentní menšiny heterosexuálů, abychom měli rovné příležitosti. Můžu vám říct, že se tam bojím ohnout pro tužku na chodbě. „
Pak mu někdo poslal jako dárek tužku na provázku (aby se při zvedání tužky nemusel ohýbat), pak se ještě chvíli hádali o korupci…
Nečekejte, že jsem vyzkoumal, na čí straně je pravda. Nic nakonec nebylo dokázáno a Petr Žalud byl nakonec ze svého postu odvolán, když se v roce 2013 změnil ministr dopravy.
Tím bych tuto kapitolu uzavřel, kdo chce, může se prohrabávat spoustou obviňování, zesměšňování a rádoby převratných rozhovorů. Popravdě, původně jsem chtěl napsat komický článek zaměřující se pouze na tohle téma. Jenže pak jsem zjistil, že stejně nedokáži být směšnější než „normální“ články a rozhovory na tohle téma, tak jsem to zavrhl.
Pro ty z vás, kteří se chtějí na problémy s bujarou korupcí v důležitém státním podniku dívat vážně, mám mravokárné ponaučení plynoucí z tohohle problému:
Je špatné nadržovat v projektu jakékoliv skupině lidí kvůli vlastnosti, která nijak nesouvisí s daným projektem. Tedy při výběru lidí do vědeckého týmu je fajn nadržovat vědcům, ale bojovníkům za práva králíčků by se v téhle věci bez ohledu na záslužnost této činnosti nadržovat v tomto případě nemělo.
Teď zas trochu méně vážně
Jak to je tedy s láskou gayů k vlakům? Jako se všemi těmihle stereotypy je odpověď naprosto nudná „jak kdo, část jistě ano, ale rozhodně o všech to říci nejde„. Dohledat se nějakých čísel není úplně jednoduché. Jediné, co jsem našel, byl údaj „počet gayů v obsluze ve vlacích RegioJet – 98 procent„. To bude bohužel spíše vtip (zasněná vize?) autora, vzhledem k neozdrojovanosti článku.
Nicméně si myslím, že tvrzení „gayové mají vlaky výrazně raději než heterosexuálové“ nejspíš bude pravda. Vlaky (obecně veřejné dopravní prostředky) vzbuzují v člověku pocit volnosti (pomineme-li tu část populace, u níž je to spíše pocit nevolnosti), který nadchne většinu malých chlapců, žijících v stísněném prostředí zákazů a úkolů. Většinu to v pubertě přejde. Jenže u gayů právě v pubertě vzniká nový pocit stísněnosti. Mnoho žije ve společnosti, kde tají svou orientaci. Navíc, pokud žijí v malém městě, mají problémy najít si partnera, a tak se u nich objevuje skrytá touha nasednout do vlaku, vystrčit hlavu z okna, nechat si pročesávat větrem vlasy a hledět na nové, snad tolerantnější kraje.
Anebo sedět v kupečku vlaků RegioJet a nechat se obsluhovat kluky v růžovém tričku.
Anebo to vzít seriózně a zkoumat technickou stránku věci, umět opravovat vlaky a zahlcovat si fotkami starých mašin zeď na FB nebo profil na iBoys.
A co vy, jaký je váš vztah k vlakům? Znáte nějakého pravého vlakového nadšence? Dejte nám vědět na Facebook.
Foto: Deviantart.com(jagooo,arnaudlegrand)
