Než se Fryderyk Chopin setkal s George Sandovou – dalo by se říct svou femme fatale, čekala jej ještě dlouhá léta strádání a utrpení. Jeho vůbec první velkou láskou byla jistá Konstancie Gladkowská, zpěvačka. Fryderyk se dlouhou dobu pro svou ostýchavou a bázlivou povahu neodhodlal tuto dívku, jež se stala jeho objektem zájmu a touhy, vůbec oslovit. Dlouho chodil kolem horké kaše. Nakonec mu podal pomocnou ruku jeho přítel Tytus, jenž jednou obdaří zpěvačku komplimenty, které Fryderyk předtím pronesl na její adresu. Potom se mladý pianista odhodlá k další akci a zve zpěvačku na svůj koncert a přitom ji požádá, zda by mu mohla dělat doprovod a zazpívat při jeho hraní. Dívka souhlasí a vše nasvědčuje tomu, že se jejich přátelský vztah časem změní v opravdovou lásku. Avšak po příjezdu z Vídně zpět do vlasti je Fryderyk zklamán, probuzen ze svého hezkého snu, jakmile se dovídá, že se jeho milá zasnoubila s jistým Grabowským – bohatým statkářem z okolí Varšavy.
Zásnuby s mladičkou Marií
Nicméně čas zahojil rány v jeho bolavém srdci a do života mu vstoupila další velká láska, která ovlivnila jeho budoucí život i dílo. Byla jí Marie Wodzińská, dcera jeho přítele. Setkal se s ní poprvé v Polsku. Byla tehdy ještě dítě. Po pěti letech se setkali se tehdy podruhé v Drážďanech, kde trávil Chopin toho času dovolenou. To jí bylo šestnáct. Přestože se oba milenci již zasnoubili, a tudíž se všeobecně očekávalo, že se jednoho dne vezmou, nakonec z toho sešlo. Příčinou bylo špatné pianistovo zdraví a nízký věk jeho snoubenky.
Co se týče letmých milostných avantýr mladého umělce, zřejmě žádné nebyly, pokud máme na mysli sex na jednu noc. Avšak s jednou výjimkou. V jednom životopise Fryderyka Chopina se doslýcháme o jakési Tereze, dívce lehčích mravů, která se pokládá za onu milostnici. Ať už je pravda jakákoliv je jisté, že příliš neholdoval tělesné náklonnosti. Chopin byl to velký snílek, realita se pro něj stala něčím, co je na obtíž. Tento plachý mladý umělec, vyzáblý a postupem času stále více sužovaný souchotinami (jak se tehdy říkalo tuberkulóze), se stále více uzavíral sám do sebe a stále častěji odmítal chodit do ,vysoké společnost. Unavovaly jej dokonce i koncerty pořádané před početným publikem v přecpaných sálech. Pochopitelně měly na jeho depresivní stavy nemalý podíl nenaplněné lásky a touhy, ale také těžká revoluční doba, kdy jako hrdého Poláka a patriota jej trápily chmurné myšlenky při vzpomínce na svou Rusy okupovanou a utlačovanou zemi. A pak se to stalo.
Život s paní Sandovou
Do života ztrápeného umělce vstoupila žena, která jej dokázala povznést. Zpočátku o ni Chopin jevil pramalý zájem, dokonce se o ní jednou svému příteli vyjádřil takto: ,,Ta Sandová je protivná žena! Je to opravdu žena? Téměř bych o tom pochyboval…“ Tato jeho slova nejsou od věci. Georgie Sandová, francouzská spisovatelka, se skutečně oblékala jako muž a také se tak často chovala. Byla hrdá a nepoddajná. Nenechala žádného muže, aby nad ní získal převahu a ovládl ji. Měla mnoho milenců, byli jimi mezi jinými například i Jules Sandeau, Prosper Mérimée, spisovatel Alfred de Musset, Louis–Chrystosome Michel, Charles Didier, Pierre–François Boccage, Pierre Leroux či Félicien Mallefille, s nímž byla v intimním kontaktu ještě těsně předtím, než svedla Chopina, a jenž byl vychovatelem jejích dětí, Maurice a Solagne. Většinou to byli muži v pravém slova smyslu, silní, sebevědomí a dokázali dobývat lásku žen. Fryderyk byl jejich protipólem. Měl zcela jinou povahu, a to George imponovalo. Chtěla poznat něco jiného, a proto se vloudila do jeho přízně takřka násilím, neboť on sám byl příliš nesmělý a křehký a nedokázal si vybojovat lásku žen. George dosáhla, čeho chtěla. Stala se milenkou slavného hudebníka. Ale postupem času byl Chopin stále více sužován nemocí. z milenky se nakonec vyklubala ošetřovatelka a z Chopina její třetí dítě, jak se několikrát zmínila. V letech 1838 až1839 pobývali společně s jejími dětmi na Mallorce, což se ukázalo jako dobrá volba, neboť Chopin zde zkomponoval množství svých zřejmě nejlepších děl. Sandová o tomto období později také napsala knihu Zima na Mallorce. Přibližně kolem roku 1845 se však nad vzájemnou láskou obou milenců začala stahovat mračna. George už unavovalo to věčné starání se o chřadnoucího slabošského umělce, chybělo jí pevné objetí opravdového muže. Navíc se stále častěji rozcházeli ve svých názorech. A tak se tedy nakonec rozešli úplně, aniž by se byli vůbec vzali. Na smrtelném loži pak, obklopen svými přáteli a po boku své sestry Ludviky, ze sebe Fryderyk dostává poslední slova tohoto znění: ,,Říkala mi přece, že umřu v její náruči.“ Byla řeč o George Sandové, která měla být tou, jež mu dala příslib, že bude umírat v jejím objetí. Tak skončil život jednoho z největších umělců své doby, jenž miloval, ale lásky jiných nesklízel tolik, kolik by si sám přál.
Chopinův život ve zkratce
Fryderyk se narodil roku 1810 francouzskému emigrantovi Mikoláši a Polce ze zchudlé šlechtické rodiny, Justyně. Měl ještě tři další sourozence, a to Isabellu, Ludviku a Emilii. Navázal kontakt s mondénní společností. Poznal Franze Lista, Hectora Berlioze, Heinricha Heina, Felixe Mendelssohna, Eugena Delacroixe a další, s mnohými z nichž jej poutalo i vřelé přátelství. Fryderykovým učitelem hry na klavír se stal Čech Voltěch Živný, také Jozef Elsner a v neposlední řadě i Friedrich Kalkbrenner. Fryedrych trávil své mládí především ve Varšavě, kde se mu dostalo potřebného vzdělání. Navštívil rovněž několikrát za svůj život přepychovou Vídeň a od roku 1830, kdy vypuklo ve Varšavě povstání a chýlilo se k revoluci, pobývá ve Francii, která se stala jeho druhým domovem. Později také navštívil Anglii nebo Španělsko. Umírá roku 1849 v Paříži.
Text: TOMÁŠ SWAKON
Foto: wikipedia
