Naučte se číst (znovu)

„Bojte se člověka, který přečetl jen jednu knihu.“ Dennis Diderot

Kniha nám dává křídla. Je tím nejpodrobnějším popisem myšlenek jejího autora a skrz správné uspořádání abecedy do smysluplných slov se z ní, s ní a o ní můžeme učit, poučit, bavit a také diskutovat. Každý měsíc bychom si hypoteticky mohli přidat 300 000 nových publikací do svých biblioték. OMG. Jak to proboha zvládnout přečíst? No dobře. Hlavně klid. Uvažujme realisticky. Řekněme, že čistě subjektivním vnímáním z toho šesticiferného obludária vykrystalizuje takových deset tisíc dobrých knih. Díla, která skutečně stojí za přečtení. Teď si odečtěte váš hendikep v podobě jazykové bariéry, kdy vám, jako vskutku velice naivnímu patriotovi, který ovládá pouze svůj mateřský jazyk, nabídka českého knižního trhu skýtá možnosti koupě v podobě 1 500 nových výtisků měsíčně. Podle vzorce použitého u celosvětového měřítka nám vychází, že kvalitních knih, těch co by vás mohli nějakým způsobem vzdělat nebo povznést, a ne znechutit tak, že byste si nejraději vyndali oči z důlků, je v českém literárním menu takřka přesně rovná padesátka. Padesát knih měsíčně. Padesát. Ehm… JAK TO PROBOHA ZVLÁDNOUT PŘEČÍST?

Nebojte se. Zhluboka dýchejte. Pomohu, poradím. Tak. Na něco se vás zeptám. Slyšeli jste někdy o rychločtení?


Trocha historie 

Vše začalo na konci bouřlivého 19. století. Rozvoj vědy a techniky přinesl revoluci i do školních lavic. Oftalmolog francouzského původu Émil Javal zjistil pomocí, jistě příjemné, metody přísavek umístěných na bulvách, přesné pohyby oka při čtení. Naměřil jeho fixaci na určitá slova, přičemž objevil, že jedním záběrem může i průměrný čtenář zpracovat až 10 písmen na jednu fixaci. Články byly následně publikovány roku 1894 v časopise The Educational Review. 

Další základy techniky rychločetby byly položeny v období 1. světové války, kdy se k výcviku letců používal přístroj s tajemným názvem Tachyskop. Ten promítal pilotovi v různých časových intervalech obrázky letadel ze všech možných úhlů a ve všech velikostech. Po několika lekcích byli vojáci schopni velice rychle rozlišit druh nepřátelského letounu i na velkou vzdálenost.

Avšak první opravdový kurz rychlého čtení vznikl až v roce 1925 na Syracuse University v New Yorku. O čtyři roky později pak vyšla první kniha o rychlém čtení od Waltera B. Pitkina The art of Rapid Reading. Jeho teorie následně rozvíjela v průběhu více jak tří dekád celá řada vyznačných osobností akademické obce se zastupiteli prakticky všech mocností 20. století. V Británii to byla publikace Harryho Bayleyho Quicker reading a následně instruktážní film Speed Up Your Reading, ve Francii vznikaly příručky François Richeaudea (Méthode de lecture rapide Richaudeau), v Německu Wolfgang Zielke sepsal Schneller Lesen – besser lesen a v bývalém SSSR učitelé I. Z. Postolevskij a E. G. Semenov zavedli pravidelné semináře přímo na půdě Moskevské univerzity. Z nich (přirozeně, že jen z nich) čerpali také čeští a slovenští profesoři v 70. letech.

Pokud bych však měl doporučit nějaké materiály v češtině, byla by to nepochybně díla Šetřme časem!  od inženýra Davida Grubera a Naučte se číst! od Doc. PhDr. Richarda Papíka PhD., jež jsou dostupné již od roku 1992.

Jako posledním záznamem do vhledu historie rychlého čtení nesmím opomenout českou soukromou firmu Centros, která do naší technicistní společnosti zavedla interaktivní výuku v podobě programu Bleskové studium a čtení.


Trocha teorie

Pohyby oka, tzv. sakády, nejsou plynulé, jak by tomu odpovídala selská logika, nýbrž jsou tvořeny trhavými sekvencemi, nazývané fixace. Ty jsou v podstatě reakcí mozku na text, kdy váš zelený přítel zpracovává psané slovo ve dvou podobách vztahujících se ke kognitivním procesům vaší mysli. Konkrétně jsou to rozeznávací a jazyková úroveň, přičemž princip spočívá v oddělení každého jednotlivého výrazu z okolního textu a následné jazykové analýze, aby se osvětlil jeho význam. Nejdůležitějším faktorem těchto procesů je přitom míra chápavosti čtenáře. Techniky rychločtení zde předesílají reálnou možnost 70-80% porozumění textu při rychlosti 300-800 slov za minutu. Zdůrazňuji přitom, že standartní výkonost například takového každodenního odběratele novin, tedy poměrně vyspělého čtenáře, se pohybuje na levelech o několik stupňů nižších. A to od 180 do 250 slov za minutu pří míře chápavosti kolem 60%. Pro srovnání uvádím kategorizaci výše zmiňovaného doktora Wolfganga Zielkeho, v níž rozlišuje pět rychlostí čtení v závislosti na charakteristice textu:

  •     Lehké čtení (rychlost 250 slov/min.) – zábavná četba, jednoduché novinové články
  •     Normální čtení (180 slov/min) – pracovní materiály, dlouhé novinové články
  •     Pečlivé čtení (135 slov/min) – odborné texty z oblastí nám méně známých
  •     Obtížné čtení (75 slov/min) – např. technické a cizojazyčné texty nebo vzorce
  •     Mimořádné čtení – neznámé vzorce, čtenáři málo známé jazyky apod

Jak na to 

Jako při každé léčbě musíte udělat první krok a uvědomit si, že máte problém. Ve většině případů to bývá nestabilní prostředí pro četbu. Zvlášť ve studentských letech, kdy jste nuceni žít na koleji obklopeni neustálým frkotem frenetického života vašich spolubydlících, je nesmírně těžké najít klidné, tiché a dobře osvětlené prostředí pro louskání odborných statí, novinových článků, kulturních přehledů nebo beletrie. Z vlastní zkušenosti, podpořené fundovaností vzhledem k přípravě na tento článek, radím toto: osvojte si základy psychohygieny. To znamená stálá prostředí a denní doby na určité činnosti. Lidský mozek je, samozřejmě s přihlédnutím k jeho individuálním schopnostem a potřebám, nejvýkonnější kolem 9 hodiny ranní. V tuto dobu byste měli začínat svůj každodenní pracovní návyk, ať už ve škole, či doma a to nejlépe nějakou kreativní prací.

Dále. NIKDY nepracujete v posteli. Veškerou tvůrčí činnost (ať chcete nebo ne, čtení stále je a bude činností pasivní) vykonávejte u stolu k tomuto účelu přizpůsobeném. Po obědě nadchází cyklus útlumu, tělo zpracovává, jistě vydatné, živiny z vašeho oběda a nastává tak ideální čas na četbu. Snažte se zajistit si odhlučněné místo s dostatkem světla. Pokud jste omezeni vaším otravným spolunocležníkem, právě sledujícím 7.řadu HIMYM nebo pařícím poslední datadisk  WOWka, doporučuji (bohužel opět z vlastní zkušenosti) špunty do uší dostupné v každé lékárně. Následně se snažte eliminovat co nejvíce podnětů z vašeho zorného pole kromě cílené stránky novin nebo knihy. Pokud nemáte jinou možnost, než číst v posteli (kancelářskou židli přísně zakazuji), snažte setrvávat spíše v polosedě než vleže. Víčka vám vleže totiž nevědomě povážlivě rychleji těžknou. Nyní už k samotným technikám rychločetby.

Regresivní pohyby oka jsou v tomto případě ty špatné. Zvláště v internetových sloupcích, s přihlédnutím k povaze jejich nudlovitého tvaru, mívají lidé tendenci se vracet k předešlému textu, aby neztratily kontext. Odborníky bylo však prokázáno, že samotný obsah, ZVLÁŠTĚ v internetové publicistice, která je prakticky založeno na plagiátorství, bývá často redundantního charakteru a stejná informace se v něm opakuje vícekrát, proto by měl čtenář tomuto nutkání odolat a číst dál. Ušetří tím jak čas, tak nervy.

 

Dále. Nečtěte s pomůckami. Všechny záložky spalte a prsty spoutejte. Ukazovat si, vás zdržuje.

 

Mezi nejčastější špatné návyky, vzniknuvší již v počátcích našeho školního věku v lavicích prvních tříd, při hodinách hlasitého čtení Sekory a jiných titánů čítankové četby, patří tzv. Subvokalizace, neboli podvědomé předčítaní v nejrůznějších variacích. Hlasité čtení, jež je zakonzervováno v prvním stupni českého školství jako komár v diamantu, se totiž tristně často projevuje i v adolescentním, potažmo dospělém věku. Příznaky jako četba polohlasem, pohyb rtů, pohyb krků nebo i jen odříkávání slov v duchu jsou projevy, které vás zbytečně zdržují a zaměstnávají váš mozek v nesprávných intencích. Vědci se shodují, že nejlepším způsobem jak Subvokalizaci odstranit nebo alespoň potlačit, je jistá vizualizace psaného slova. Konkrétně se jedná o čtení pomocí obrazů – čtenář už neztrácí čas představováním si zvuku nebo vjemu, který se k onomu slovu pojí, ale „vidí“ rovnou jeho význam.

Mezi pozitivní návyky můžeme řadit aktivní čtení, kdy text zpracováváme za určitým cílem, pro určitou potřebu. Například článek o Arabském jaru by pro nás neměl mít ani tak zábavnou funkci (už jen z morálního hlediska) jako spíše informační. Naopak zpráva na serveru Moviezone o novém angažmá Benna Afflecka je svou podstatou zábavná, a tudíž informační funkce by pro nás měla být druhotná.

Zde jsou pak druhy aktivního čtení podle slovenského badatele Jozefa Mistríka:

  • Informační čtení – čtenář projde základní informace o dokumentu (autora, téma), knihu případně prolistuje, pochytí hlavní myšlenky textu a rozhodne se, zda bude číst dál. Mezi důležité informační prameny patří obsah, rejstříky (a ostatní přílohy), záložky, anotace, úvod a závěr.
  •  Kurzorické (diagonální) čtení, skimming – čtenář v dokumentu nepřeskakuje sem a tam, ale pohybuje se od začátku do konce. Tento druh čtení je velice rychlý, oči se po stránce pohybují diagonálně nebo shora dolů, zatímco čtenář se pokouší zachytit a zapamatovat základní fakta a myšlenky. Nejde o pochopení všeho, jen rámcových informací.
  • Selektivní čtení, skipping – čtenář se pokouší v textu zachytit určitá klíčová slova, která si stanoví. Tak dokáže najít nejvíce relevantní části textu. Na rozdíl od kurzorického čtení, kde se čtenář noří do tématu, zde hledá konkrétní informace.
  • Statarické čtení – je to pomalé důkladné čtení, čtenář se v textu zastavuje, osvojuje si informace, podtrhává, vpisuje poznámky a značky.

 

Faktem však zůstává, že i přes, pro někoho možná až zbytečně, odbornou teorii, je mou nejdůležitější radou stálost a hutnost čtení. Nenaučíte se francouzsky, když o tom budete jen žvanit, stejně jako nebudete dobří čtenáři, pokud knihám a jejich obsahu nevěnujete dostatečnou porci vašeho času a snažení. Můžete třeba začít tím, že přečtete těch 50 knih za měsíc. Jen tak pro začátek.

 

Vyplňte náš dotazník a vyhrajte tak jazykový kurz! Dotazník naleznete na http://spokojenost-ctenaru-s-portal.vyplnto.cz/.

 

 foto: www.ebookee.net, www.infobarrel.com, www.heise.de, www2.amk.fk, www.nurseuncut.com

 www.hark.com, www.steach4fun.com, www.janesloveshack.wordpress.com

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...