Předem se omlouvám, ale jako rodilý Ostravak se nedokážu přenést přes pražský přízvuk a způsob vyjadřování. Poměrně často cestuji do Prahy a vždy si připadám jako bych dostala ránu do nosu. Rána se zacelí, jakmile zase vidím, že nad Mittalem se dýmí, což mi dává tušit, že jsem ve svém rodném kraji a všechno funguje tak, jak má. Ostrava zase hlásí nejhorší smogovou situaci v celé České republice, největší koncentraci plicních a nádorových onemocněních, největší nezaměstnanost za posledních deset let a mezitím na Bazalech zase řádili chuligáni, protože Baník hrál se Spartou. V čem spočívá nepřátelství mezi Prahou a Ostravou, které je tady cítit už odpradávna?
Na okraji republiky
Ostrava je region razovitý! Tak praví (zpívá) zdejší rodák Jarek Nohavica, jehož písničky jsou více než výstižné. Je v nich kus pravdy! Nezdá se vám taky, že Ostrava je ustavičně odříznuta od zbytku republiky? Jsem asi detailistka, ale přijde mi to naprosto evidentní v předpovědi počasí, kdy je Moravskoslezskému kraji věnována jen okrajová a ještě ke všemu nedůsledná pozornost. Totéž platilo o povodňové situaci. Ať už myslíme povodně v roce 2010 nebo v roce 1997. Je to jedno. Když byla loni zatopena Praha, tak jsme se všichni pomalu stavěli na uši. A když přijde sníh, tak Pražáci šílí z pár centimetrů sněhu, zatímco Ostraváci pomalu nemůžou vylézt z domu jako o loňských Velikonocích. Faktem, že na Velikonoce sněžilo, zatímco na Vánoce pršelo, se již odmítám zabývat.
A bylo by toho ještě mnohem víc, ale to bych se zase nedostala k jádru věci. Podívejme se odborně na odchylky v českém a lašském nářečí. Myslím, že Pražáka i Ostraváka od sebe bezpečně rozeznáme a podívejme se tedy na základní charakteristické rysy a jazykové anomálie.
Co mi rve uši nejvíce? Je to typické nahrazování písmene -é za -ý/-í (hustý těsto), nahrazování písmene -ý za -ej (bejt, mejt), přiřazování písmene -v ke slovům začínající na -o (vokno) a vynechávání písmene -l v příčestí minulém v mužském rodě (sněd, nemoh). Pražáci si vůbec řadu věcí zjednodušují. Například v případě souhláskových skupin a složitějších souhlásek (japko, štyry, dyť, dyž). Alergická jsem pak na permanentní užívání koncovky -ma v množném čísle (s těma zlejma čarodějnicema).
Pražák na dědině
A konečně ta naše ostravština. Věřím, že Pražákům taky pijeme krev. Nadarmo se totiž neříká, že Ostravaci maji kratke zobaky. Pro Ostraváky je totiž typická absence délky u samohlásek, což se mimo jiné projevuje rozlišováním -i a -y ve slovech či změnou skupiny -ou jen na -u. Ve třetí osobě množného čísla se setkáváme běžně s tvarem ony, oni chcu. Narážíme i na skloňování slov v případě přivlastňovacích zájmen (mojeho, tvojeho, svojeho).
Legraci si užijete, pokud pozvete Pražáka někam na dědinu do ostravské periferie. Třebas na návštěvu ke svým prarodičům, aby okusil trochu z pravého nářečí. Já jsem měla několikrát to potěšení sledovat jejich bezradnost ve tváři, když rozuměli sotva každému šestému slovu a marně se snažili pochopit význam slov.
Nejveselejší zážitek mám se slovem pudlice, kdy si dotyčný myslel, že hovořím o samici pudla, ačkoliv jsem měla na mysli odpadkový koš. Na pokyn rožni také nereagoval. A tak jsem mu musela vysvětlit, že měl rozsvítit světlo. A v neposlední řadě nesmím opomenout ani jeho zmatenost ve tváři, když jsem prohlásila, že si potřebuji koupit nové cukle do školy, a sice přezůvky. Opravdu poslední historka se odehrála jednoho rána v pražském Mc´Donaldu, když jsem se dožadovala vaječiny. Slečna na pokladně potřebovala překlad do češtiny, abych se dočkala oblíbených míchaných vajíček.
Praktický slovníček
Nakonec zde pro jistotu uvedu několik základních slovíček, která se vám možná budou hodit, podobně jako malý kapesní slovník, na cestu do vzdálené Ostravy:
robit = pracovat (používá se ve významu povolání i v klasickém významu práce)
kobzole = brambory (ať si nemyslíte, že budete mít na večeři nějakou delikatesu)
děvucha a synek (to se dá snadno odhadnout)
kura = slepice (občas zaslechnete i jako nadávku)
lyžka = lžička (neplést si s lyžařem)
luchat = pršet (a to pořádně)
cyp = pitomec (řekla bych, že něco hůř než pitomec)
dřystat = kecat (plácat úplné nesmysly)
fajront = konec směny (tedy po šichtě = po práci)
galaty = kalhoty (a galatky jsou kalhotky)
haluz = klika (původní význam slova je větev, ale obvykle se užívá jako synonymum pro štěstí)
kelerub = kedluben (přiznám se, že slovo kedluben je pro mě novinkou)
maras = bahno (obecně se používá i pro vyjádření bordelu, chaosu a zmatku)
otrut = otrávit (to se vám může taky celkem hodit)
pazury = prsty (taky tlapy)
zahlavek = polštář (myslím, že když si slovo rozložíte, tak slovník potřebovat nebudete)
Foto: Wikipedia.org, photl.com
