Zkusme se zeptat sami sebe, jak často se musíme přetvařovat? Vezměme si ten úplně nejzákladnější příklad. Potkáte se se známým na ulici, a ten se vás zeptá, jak se máte. A je úplnou samozřejmostí, že mu odpovíte „dobře“, „fajn“ nebo „jde to“. Určitě ho nebudete zahlcovat výčtem svých problémů. Nedá se to také klasifikovat jako přetvářka?
Hlavně nedat najevo city
Když nám někdo ublíží, ať už to je kdokoli, neradi mu to dáváme najevo, což je přirozené. Máme přece svou hrdost! A tak kdykoli se musíme potkat, tváříme se, že jsme úplně v pohodě, jaká je to všechno velká legrace, přitom bychom nejraději odešli.
A to samé platí, když jsme okolnostmi donuceni bavit se s někým, kdo nám sice nic neudělal, ale zato si s ním nemáme co říct, není nám moc sympatický.
Kolik procent našich asociací s lidmi tvoří zdvořilostní konverzace? To se samozřejmě liší u každého člověka, ale v pracovní den to může být až 90 % (záleží na tom, kde pracujete).
Odsoudit ji? To ne!!!
Takže znamená to, že přetvářka je špatná? No, rozhodně to není nic pěkného, ale máme ji úplně odsoudit? Přece jen, je tu od toho, abychom se chránili, abychom se vyhnuli zbytečným hádkám a nepříjemnostem.
Nikdy bychom však neměli překlenout tu únosnou hranici pro přetvářku. Pak už máme totiž velmi blízko ke lži a podvodu. Do přátelských, rodinných či partnerských vztahů by měla přetvářka zabloudit jen v pramalé míře.
Jaký je vás názor na přetvářku? V jakých situacích je pochopitelnám a kdy naprosto neúnosná? Sdílejte názory na Facebooku.
Foto: Wikipedia.org, Morguefile.com, Sxc.hu
