První den v práci uvaděčky

Hezky se usmívat a trhat lístky. Nejde jen o to. Přečtěte si, jak vypadá první den v této práci.

První úkol jsem splnila, stojím včas před divadlem, kam za hodinu a půl začnou vcházet diváci. Projdu nervózně vrátnicí do zákulisí divadla. Byla jsem tu již třikrát, na pohovoru a kvůli smlouvě, přesto se v každém patře rozhlížím, jestli jdu správně a jestli nemám případně už zahnout. Ne, další úkol si můžu odškrtnout – pouze s malými zaváháními jsem se dostala do své šatny, kde se zdravím s kolegyněmi a přezouvám do lodiček.

Krátce před otevřením divadla již stojím na svém místě, u „svých“ dveří, a dostávám potřebné instrukce. Co mám kontrolovat, co mám lidem říkat, jaké možné vstupenky můžu dostat do ruky, jak si poznamenávat elektronické vstupenky, kam lidi posílat, do kterých šaten. Je to skutečně mnoho informací najednou, ale musím se soustředit. Naštěstí stojím u dveří, které nejsou tolik frekventované jako jiné.

První diváci na sebe nenechali dlouho čekat. Kolegyně mi ještě v praxi ukázala, jak se co dělá, a další návštěvníky nechala již na mne. Pozdravila jsem je a usmála se, to je dobrý start, pomyslela jsem si a zkontrolovala lidem vstupenku, odtrhla kontrolní ústřižek a trošku překotně je poslala do prvního patra. Tak, první mám za sebou. Kolegyně mě uklidnila, že časem si najdu pár frází, které budu opakovat dokola, ale že si na to musí přijít každý sám. A měla pravdu, s dalšími a dalšími diváky byly moje pokyny méně a méně nervózní. Protože ještě nejsem tak rychlá, krátce před začátkem představení se u nás vytvořila malá fronta, ale do sedmi jsme zvládli lidi odbavit a představení mohlo v klidu začít.

První pohled na prázdné jeviště je zvláštní.

Během představení se na něj můžeme dívat, pokud je ale volno. To dnes není, hraje se totiž jedna z nejúspěšnějších her v divadle a je úplně vyprodáno. Proto sedíme s kolegyněmi na lavičce a povídáme si. Ještě hlídáme, kdyby přišli nějací opozdilci. Během přestávky se každá postavíme k jedněm dveřím a hlídáme, aby lidé nechodili z foyer do hlediště s pitím. Překvapilo mě, kolik lidí by toho bylo schopno.

Přestávka po dvaceti minutách končí a my se opět usadíme na lavičku, kde pokračujeme v hovoru tam, kde jsme skončily. Během druhé půlky se dohodneme, kdo půjde s kytkou, která je dnes pouze jedna. Domluva byla celkem rychlá a my se jedna po druhé jdeme převléknout, abychom se po skončení představení zbytečně nezdržovaly.

Konec představení poznáme podle neutichajícího potlesku, vybraná kolegyně jde odnést květinu a my ostatní otevíráme dveře. Lidé se postupně začínají trousit z divadla. Když odejde poslední divák, dveře zamkneme a čekáme na vrátníka, abychom mu klíče předaly. Přijde po pár minutách, dáme mu klíče a tím naše práce končí. Popřejeme si navzájem dobrou noc a odcházíme z divadla.

Tak takhle vypadal můj první den v nové práci.

 

A jak vypadal ten váš? Podělte se o tom s námi v komentářích, nebo na Facebooku.

 

Zdroj fotografií: http://www.freeimages.com/

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...