Smrt byla jeho řemeslem

Aneb jiný pohled na nacistického vraha Rudolfa Hösse, velitele Osvětimi.

Byť 2. světová válka skončila před sedmdesáti lety, zájem o ní ještě neutichl. V kurzu jsou stále knihy, které popisují hrůzy páchané nacisty. Jednou z nich je například i kniha Smrt je mým řemeslem od francouzského spisovatele Roberta Merleho, který se v knize zaměřuje především na psychickou stránku hlavního hrdiny a snaží se zodpovědět otázku: „Jak se vlastně rodí zlo?“

“Zabil jste tři a půl milionu osob!”

Požádal jsem o slovo a řekl jsem: “Promiňte, zabil jsem jen dva a půl milionu”.

V sále se okamžitě ozval hluk a prokurátor křičel, že bych se měl stydět za svůj cynismus. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem upřesnil nesprávné číslo.

 Působiště Rudolfa Langa (alias Hoesse) - Koncentrační tábor Osvětim

Hlavním hrdinou příběhu je Rudolf Lang (ve skutečnosti Rudolf Höss), s nímž se poprvé setkáváme ve třinácti letech. Je to zakřiknutý dopívající chlapec, který na slovo poslouchá příkazy a přání svého katolicky založeného a despotického otce. Autor nám postupně servíruje sled životních událostí, které Rudolfa nejvíce ovlivnily (smrt otce, účast v 1. světové válce, vstup do Freikorps a SS, nabídka vybudovat koncentrační tábor v Osvětimi) a právě díky kterým se z něho stal tak bezcitný a otupělý člověk.

 “Tak strašné rozkazy! Jak jste mohl…! To je obludné… Ty děti. Ty ženy… Je vůbec možné, že jste nic necítil?”

S únavou jsem odpověděl: “Tuto otázku mi kladou neustále.”

“A co obvykle odpovídáte?”

“To se dá těžko vysvětlit. Zpočátku jsem měl nepříjemný pocit, ale ten se postupně docela ztratil. Myslím, že to bylo nutné. Jinak bych nemohl pokračovat. Pochopte mě, bral jsem židy jenom jako jednotky, ale nikdy ne jako lidské bytosti. Soustředil jsem se na technickou stránku svého úkolu.”

A po chvilce jsem dodal:

“Tak jako letec, který shazuje na město bomby.”

Prohlásil rozzlobeně:

“Jeden letec nikdy nevyhladil celý národ.”

 Richard Baer, Dr. Josef Mengele and Rudolf Hoess (zleva)

Bezpochyby nejzajímavější částí knihy je právě ta část, ve které Rudolf na rozkaz Reichführera Himmlera přebudovává Osvětim na největší vyhlazovací tábor v Říši. Rudolf musí v krátké době vyřešit dosti podstatné technické těžkosti, velkým problémem je například otázka, co si počít s mrtvými těly. Rudolf si ani neuvědomuje, jak zrůdný úkol musí splnit, jde mu hlavně o to, aby úkol vykonal co nejdřív a co nejefektivněji.

A to je právě jedinečný rys knihy, díky kterému se tak liší od toho kvanta knih, jenž byly o koncentračních táborech napsány. Merle nevykresluje Hösse jako nacistickou zrůdu, která by vraždila ze svého potěšení nebo rozmaru. Mohla za to už výchova jeho otce a pozdější účast          v 1. světové válce – Rudolf se prostě naučil splnit jakýkoli rozkaz, aniž by se ohlížel na morální stránku rozkazu či jeho důsledky. Dokonce můžete mít místy dojem, že autor Hösse obhajuje!

 „Nedotýkej se mne!“

Nohy se pode mnou roztřásly a já vykřikl:

„Nemáš právo se mnou takhle jednat! Všechno, co dělám v táboře, dělám na rozkaz! Já nejsem zodpovědný!“

„Děláš to ty!“

Zoufale jsem se na ni podíval:

„Ty to nechápeš, Elsi. Jsem jen kolečko, nic víc. Když v armádě dá velitel rozkaz, je odpovědný on, jenom on. Je-li rozkaz špatný, je potrestán velitel, ale nikdy ne ten, kdo rozkaz provedl.“

 Francouzský spisovatel Robert Merle

Kniha se čte sama. Děj svižně ubíhá možná i proto, že Merle používá často jen přímou řeč. Autor nám nabízí pohled na život v koncentračním táboře z jiné strany, než jsme byli doposud zvyklí. Nikoliv ze strany vězně, který si vším tím utrpením musel projít, ale ze strany velitele, který všechna ta utrpení vymyslel a způsobil.

Při čtení si také uvědomíte, že vybudovat takový koncentrační tábor nebyla žádná hračka a cesta k jeho zdokonalení byla dosti trnitá. Kniha vám také vyvrátí taková klišé, například to, že všichni dozorci byli jen bezcitnými bídáky, kteří se přímo bavili posíláním vězňů do plynových komor.

Knihu bych určitě doporučila všem, kteří se o tohle téma alespoň trochu zajímají. Ovšem povahy se slabším žaludkem by četbu měly zvážit, neboť nad některými pasážemi bylo mdlo i mě. A to se považuji za osobu, kterou jen tak nějaká nechutná scéna nerozhází!

Smrt je mým řemeslem

Smrt je mým řemeslem. 1. čes. vyd. Praha: Naše vojsko, 2005. 306 stran, 80-206-0768-4.


Foto by wikipedia.com, scrapbookpages.com, bux.cz

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...