Jste-li příznivci Total Recallu (1990) Paula Verhoevena, nemine vás při sledování aktuálního remaku obdobná deziluze, jakou letos zažili již fanoušci Ridleyho Scotta na Prometheovi, či Roberta Pattinsona při sledování Cosmopole. Na aktualizaci původního Total Recallu (filmu s originálním režijním rukopisem, trefným hereckým obsazením a smyslem pro černý humor) si vylámal zuby tým šesti scenáristů v čele s režisérem Lenem Wisemanem, který platí za mistra převodu jakékoli látky (série Underworld, čtvrtý díl Smrtonosné pasti) do podoby efektního videoklipu. Dočkáme se rychlého střihu, zpomalených záběrů, jisker (nikoli erotických) i kroužící kamery. Naopak se nedočkáme základních parametrů jako logiky (detailnější rekonstrukce četných nesmyslů fyzikálních i psychologických např. u Františka Fuky), komplexnosti (o světě redukovaném do té nejbanálnější možné podoby později) či originality.
O čem to je?
Dělník Douglas Quaid (Colin Farrell) nadává v levném baru na všechny aspekty svého života. V tomto rozpoložení ho upoutá nabídka cestovní kanceláře Rekall, která slibuje svým zákazníkům natrvalo vpravit do mysli vzrušující vzpomínky na události, ke kterým sice nikdy nedošlo, ale jejichž „připomenutí“ má hyperreálnou autenticitu. Quaid chce, aby mu byla implantována minulost tajného agenta, ale během operace zjistíme, že již kdysi podstoupil výmaz paměti a že jeho současný život, včetně práce a manželství s Lori (Kate Beckinsale), je jen iluzí. Quaid se ihned stává štvancem armády, Lori i dělnického undergroundu, protože v jeho mysli se skrývají „nepříjemná data“. Jakékoli otázky, jež komplikovaly původní film (prožívá Quaid dobrodružství ve fiktivních vzpomínkách, anebo je skutečně pronásledován?) jsou eliminovány lokalizací akce do reality. Navíc když se Quaid táže po své pravé identitě, ostatní postavy mu stále opakují, že „na minulosti člověka nezáleží, protože důležitější je, jakým je člověk v přítomnosti“. Divákovi se tak naznačuje, aby nad postavami nepřemýšlel a nechal se proudem bitek a efektů dovést k závěrečné Velké Detonaci.
Velmi prosté jsou i politické poměry postapokalyptického světa, v němž se příběh odehrává. Ocitáme se v chemicky zamořeném světě, z něhož zbyly pouze dvě obyvatelné oblasti, mezi nimiž existuje vztah jak z propagandistického filmu: Britská federace platí za bohatou metropoli plnou zlých lidí „se vzděláním a těmi správnými kontakty“, zatímco australská Kolonie je domovem bezmocných dělníků a Hnutí odporu, usilujícího o rovnoprávnost s kontinentem. Zlý armádní vůdce Britů použije kromě diváka nikým nečekanou taktiku inscenovaného teroristického útoku, z něhož obviní protistranu, aby jí mohl přiškrtit dotace a později napadnout. Uznáte, že proti takovému zlu se musí Quaid postavit a jakákoli hra s úrovněmi reality a fikce tomu musí vyklidit pole.
Že bude filmu scházet kromě hloubky i humor a mezilidská chemie se dalo očekávat, protože kariéry klíčových aktérů Wisemana, Beckinsale a Farrella s těmito kvalitami neměly nikdy mnoho společného. Upjatá Beckinsale má do uvolněné vyřídilky Sharon Stone i jejího šarmantního matení tělem daleko a zůstává ve své věčné póze drsné, chladné bojovnice v černém. Farrell se stále tváří zaraženě a při poslechu emočně hůře stravitelných informací se nevěřícně oklepává jak Kličko po K.O. Uprostřed soubojů pak pronáší vážně míněné věty typu: „Možná si nepamatuju, kdo jsem byl, ale vím, kdo jsem teď.“ Wiseman do filmu vkládá pár odkazů na humorné momenty z originálu, ale jejich vtip zabíjí suchou parafrází. Humor je to spíše nechtěný, jako by scenáristé podstoupili výmaz všech vzpomínek souvisejících s technikou scenáristiky.
Efekty
Dalším klišé je, že spíše než přesvědčivostí vyniká Total Recall řemeslně. Vizuální řešení prostor metropole i Kolonie jsou pro svou detailnost především v celkových záběrech pastvou pro oči a snad jediným důvodem, proč film vidět. Méně originální už je variace na nadzemní dopravní systém z Pátého elementu (1997), bez něhož se futuristická města dnešních sci-fi filmů těžko obejdou. Armáda Britské federace zřejmě hostí dezertéry od Darth Vadera z předaleké galaxie a na každém kroku blikají holografické záznamy. Smrtící blikot představují světelné orgie v úvodní sekvenci Quaidovy noční můry a zejména během finálních scén – při jejich sledování jsem se cítil jak u výslechu na Bezpečnosti. Efektnost místy působí přehnaně a nemotivovaně, jako by se její pomocí snažili tvůrci zahladit vnitřní banalitu a díry filmu. Total Recall nepřiměje diváky odcházet během projekce – na to je dostatečně efektní podívanou. Některé aspekty jeho těžkopádnosti si tak uvědomíme až zpětně.
Hodnocení: 40 %
Total Recall (USA/ Kanada, 2012)
Režie: Len Wiseman
Námět: Philip K. Dick (novela We Can Remember It for You Wholesale – 1966)
Scénář: Kurt Wimmer, Mark Bomback, ad.
Kamera: Paul Cameron
Hudba: Harry Gregson-Williams
Výprava: Patrick Banister
Hrají: Colin Farrell, Kate Beckinsale, Jessica Biel, Bryan Cranston, Bill Nighy, ad.
Délka: 118 minut
Foto: aceshowbiz.com, falcon.cz
