Do skupiny tzv. funkčních stylů zahrnujeme styl prostěsdělovací, administrativní, publicistický, odborný a umělecký. Myslím, že je dobře známe už od základní školy. A proč je vlastně dobré ovládat toto základní rozdělení? Třeba díky praktickému vymezení typických znaků a útvarů, které spadají pod daný styl, dokážeme lépe vyvodit postup naší písemné práce a nebo rozebrat jakýkoliv slohový útvar, což nejvíce oceníme u maturitní zkoušky.
Co na srdci, to na jazyku
Nejjednodušší je styl prostěsdělovací. Je zřejmé, že jeho základní funkcí je sdělit nám informace, které jsou podstatné pro naše dorozumění a pochopení. Užíváme výhradně hovorový jazyk s nespisovnými výrazy, který je současně doprovázen gestikulací nebo mimikou. Lépe tak dokážeme vyjádřit naše citové vjemy. Je to forma běžné komunikace, kterou používáme ve škole, doma či při běžných denních situacích. To znamená, že se vyjadřujeme v jednoduchých větách, které jsou dostatečně srozumitelné, aby je posluchač pochopil. Projev bývá nepřipravený a často se v něm objevují parazitická slova, která vyplňují odmlky. Rozlišujeme formu mluvenou (omluvy, blahopřání, diskuze, debaty) a formu písemnou (zpráva, oznámení, prostý dopis, pozvánka, vypravování). Mezi útvary prostěsdělovacího stylu řadíme i prostředky internetové komunikace (chat, sms, e-mail).
Podívejme se blíže na techniku vypravování. Je velmi důležité, aby příběh čtenáře upoutal, ale to záleží především na vaší fantazii a schopnosti zorganizovat si slohový postup, který je pro vyprávění velmi důležitý. Může se totiž stát, že se lehce zapletete sami do sebe. Je nutné dbát na určitou chronologii a neopomíjet vzájemné souvislosti. Využívejte plnovýznamová slovesa a kombinujte věty delší a kratší. Příběh je pak napínavější. Pozor na střídání časů a časté opakování slov nebo užívání parazitických výrazů (pak, potom). Vyprávění si můžeme rozdělit do několika částí. Rozhodně bychom měli začít úvodním seznámením s prostředím a hlavními postavami. Ve druhé části by se měl pomalu rozvíjet děj, který následně vyvrcholí v hlavní problém příběhu. Následně dojde k jeho vyřešení a v konečné fázi je vhodné podat nějaké ponaučení.
Administrativní styl, který byl dříve součástí odborného stylu, bývá někdy označován jako úřední. Pracuje s fakty, hesly a ustálenými frázemi (tzv. klišé). Užívá se hlavně při kontaktu s úředními osobami. Často se jedná o rovnou předtištěné formuláře a dokumenty. Je strukturován tak, aby písemná komunikace probíhala rychle, ale sami víme, jak je někdy náročné takový formulář vyplnit. Nikdo nechce dokument vyplnit špatně, protože se mnohdy jedná o velmi důležité písemnosti (životopis, objednávka, smlouva, zápis, protokol, vysvědčení a jiné formuláře).
Předem děkuji za kladné vyřízení mé žádosti
V běžném životě se určitě setkáte se psaním žádosti, která rovněž spadá pod administrativní styl. Je to velmi formální záležitost, se kterou se většinou obracíme na instituce. Je nutné dbát na správnou strukturu, která se podobá dopisu. Vlevo nahoře uvádíme plnou adresu adresáta v nadpisu uvedeme, čeho se naše žádost týká a následně pokračujeme v objasňování problematiky. Žádost pak zakončíme ustálenými formulacemi. Na závěr uvedeme naši adresu a další náležitosti (datum, místo, podpis). Zřejmě bude nutné dodat, že k žádosti přikládáte i kopie (např. trestní rejstřík, životopis, vysvědčení).
Média ovládají svět. Noviny, časopisy, rozhlas nebo televize jsou typickými nositeli publicistického stylu. Žurnalistiku nemůže dělat každý, protože vyžaduje určitou míru průbojnosti a dynamičnosti. Publicistický styl má hned několik funkcí. Nemusí jen informovat, ale může i pobavit nebo poučit své čtenáře. Zaměřuje se na široký okruh čtenářů, které se snaží oslovit a přesvědčit. V poslední době je to nejrychlejší prostředek komunikace, protože se jednoduše dozvíme o tom, co se děje na druhém konci světa. Používají se automatizované výrazy a klišé, ale pokud chce novinář opravdu zaujmout, tak by se měl pokoušet vytvářet neobvyklá slovní spojení, která zaujmou. Mezi typické prvky publicistického stylu řadíme klasickou zprávu nebo článek. Karel Čapek psal s oblibou sloupky, které odrážely jeho myšlenku v jediném sloupci. Jan Neruda zase proslul svými fejetony, ve kterých ironicky nebo vtipně komentoval tehdejší situaci. V novinách pak najdeme reportáže, rozhovory, inzeráty či jiné poznámky.
Co by měla obsahovat taková reportáž? Autor reportáže nám chce především podat bližší informace o zajímavém místě, které navštívil. Kombinuje vyprávěcí postup s popisným a čtenáře otevřeně oslovuje. Cílem reportáže je přinutit čtenáře, aby se o věc začal více zajímat. Je proto vhodné kombinovat nejen slohové postupy, ale také časy. Dobrou reportáž pak obohatí i vsuvka v podobě krátkého příběhu, který se vztahuje k tématu. V úvodu musíme zmínit, kde a kdy se akce koná a popsat, oč jde. Článek bude atraktivnější, když ho obohatíte o rozhovory, fotografie nebo názory přímých účastníků.
Lyrika, epika a drama
Tvorba spisovatelů a básníků se řadí do uměleckého stylu, který je založen především na osobnosti autora. Vychází se z toho, že spisovatel má určité estetické cítění a talent, ale každý z nás se přece může pokusit sepsat krátkou povídku, novelu nebo román. Pokud máte cit pro rým, tak si možná píšete básně popř. sonety. Pro každého spisovatele je základem bohatá slovní zásoba, která se zde určitě uplatňuje. Rozsáhlá slovní spojení by měla působit na představivost a fantazii čtenáře, který musí umět číst i v bohaté symbolice, která je prakticky vždy součástí umělecké tvorby.
Líčení je poměrně složitý slohový útvar, který vyžaduje speciální pozornost. Zejména bychom se měli zaměřit na používání citově zabarvených slov, personifikací a zdrobnělin. Uplatňují se i různá přirovnání. Pamatujte, že je lepší se rozepsat, než být stručný a snažte se zapojit do líčení své vlastní pocity a emoce. Nejedná se o klasický popis nebo vyprávění, ale o líčení.
Vesměs poučný článek zakončíme odborným stylem. Je jasný, dostatečně srozumitelný a soustředí se na práci s fakty a důkazy. Užívají se odborné termíny, a proto se počítá, že i čtenář bude dostatečně odborně způsobilý, aby porozuměl textu. Podává přesné a celistvé informace, které jsou podány přehlednou formou. Odborný styl si můžeme rozdělit podle jeho vzdělávací funkce na akademický, praktický (orientovaný na určitý obor) a na styl populárně naučný (formou naučné beletrie). Vzhledem k tomu, že odborný styl uplatňuje především výkladový postup, tak je jasné, že hlavním slohovým jevem je výklad, od kterého můžeme odvodit i další útvary jako jsou referáty, statě, eseje nebo odborné studie a pojednání. Řadíme zde i encyklopedická hesla nebo pracovní postupy a návody.
Aby se čtenář nenudil
Pokud jste ve škole dostali za úkol vypracovat referát, tak se držte následujícími pokyny. V první řadě podejte základní údaje o věci a poté věc důsledněji rozeberte. Současně se zaměřte na nejzajímavější jevy. V závěru jednoduše zhodnoťte problém i z vašeho pohledu. Nezapomínejte, že referát je většinou určený k přednesu, a proto udržujte se čtenářem neustálý kontakt. Už na začátku své posluchače oslovte a pokuste se jim vše podat nenásilnou formou a věcně.
Doufám, že vám můj článek přinesl nějaké ty užitečné poznatky, které budete moci brzy uplatnit v praxi.
Foto: photl.com
