Veronika Šubrtová: „Jsem prostě živnostník na cestách.“

Veronika Šubrtová je mladá žena, která se rozhodla opustit domov. Dělá to, co ji baví - je stále na cestách. I při tom však zvládá vydělávat peníze, aby měla za co žít. Při její poslední návštěvě Česka si s námi popovídala o zero waste i urbexu. O co se jedná, a jaké to je nemít stálý domov? O tom vše, ale i dalších věcech si s námi Veronika popovídala.

Veroniko, jsi věčně na cestách. Teď jsi na skok doma z Portugalska, ale zase se chystáš za hranice. Kde vlastně hlavně pracuješ a bydlíš?

Jsem teď v podstatě bez stabilního bydlení. Bydlím vždy nějaký čas tam, kde se mi zrovna líbí. Teď to bude na několik měsíců Maroko. Pak se zas v Čechách poohlédnu po bytu na dva měsíce, a potom zase hurá někam jinam.

To zní báječně. Ale řekni mi, jak vůbec zvládáš cestovat a při tom pracovat? Co je tvé povolání, které ti dává takovou svobodu pohybu.

Internet mi umožňuje tuhle svobodu. Nerada si dávám nálepku digitální nomád. Jsem prostě živnostník na cestách. Mojí pracovní náplní je stavba webů, správa sociálních sítí, PR, marketing, blog, focení a natáčení videí. Baví mě ta pestrost, ale na seznam nicméně už nic dalšího přidávat nehodlám.

Zaujalo mě to blogování. Sama píši blogy, ale příjem z toho zatím nemám. Jak zní tvůj recept na spojení zábavy s užitečným, tj. psát blog a on ti ještě vydělává?

Základem je dělat to, co tě baví a věřit v to. Mě baví cestování, ale mám taky zájem o zero waste, aktivity pro čistší planetu nebo třeba urbex. Na začátku všeho je tedy láska. Pak se člověk musí trochu rozhlídnout a zjistit, zda už to někdo dělá, či ne. Pokud ne, máš vyhráno. Jestliže ano, je na místě dělat to jinak a líp. A pak už se jen stačí zorientovat ve světě blogingu. Je hodně možností, jak se dá vydělávat touto cestou a ideální je všechny skloubit dohromady.

Veronika ze svých cest píše, ale natáčí i videa, která zveřejňuje.
Veronika ze svých cest píše, ale natáčí i videa, která zveřejňuje.

Zero waste, urban a život na cestách

Zero waste a urbex? Můžeš přiblížit, co si pod tím máme představit?

O zero waste se pomalu, ale jistě začíná mluvit. Jedná o snahu jedince minimalizovat odpad, který vyprodukuje. Nejlépe neprodukovat žádný. Záleží samozřejmě na každém, co si z toho odnese. Není dobré se z toho hned zbláznit, ale existuje spoustu cest, jak odpad zredukovat. Jen je potřeba, aby se na to člověk více zaměřil a ze začátku se i soustředil. Příkladem mohou být igelitky v obchodě. Stačí si vzít vlastní tašku, plátěnku, mimochodem prodávám je i u sebe na blogu. A s plátěnkou máte vymalováno. Za mě je to super ekologická varianta oproti jednorázový igelitovým taškám. 

Urbex je objevování objektů, které jsou opuštěné, zapomenuté, lidem na první oko nepřístupné. Může se jednat o budovy, mosty, tunely – cokoli, co bylo vytvořeno lidskou činností. Na cestách ráda zabloudím právě do takových míst – natočím je, nafotím nebo o nich napíšu.

Ale zpět k blogování. O čem všem vlastně píšeš?

Píšu především o cestování. Kdysi jsem pro ŽENY s.r.o. (pozn.red: o projektu ŽENY s.r.o. jsme psali v dřívějším článku) začínala sekcí módy. Ta mě bavila a baví do teď. Ale v tomto směru jsem se stala minimalistou. Naposledy jsem si koupila kus oblečení po Vánocích a to jen proto, že jsem vracela nevhodný dárek. Následně pak vyměnila za jiný kousek z výběru. Nějak se mi to v hlavě otočilo a věci spíše odkládám. Stačí mi teď málo.

Když jsi byla v tom Portugalsku, tak si neodpustím jednu otázku. Jak bys porovnala módu českých a portugalských žen? Co tobě je bližší?

Nijak zvlášť jsem rozdíl nevnímala. Na Portugalkách mě bavily ty svetříky. Docela od oceánu fouká, když je mimo sezónu.

Jinak jsem si hned na první pohled všimla, že se tam toho holky prostě nebojí. Prsa, zadek, boky – uměj to ukázat, prodat. Někdy až moc, někdy přesně akorát. Jsou to takové provokatérky, to mě na nich baví. Ale taky ne všechny. U nás holky podle mě tak extravagantní nejsou, pokud se nepohybujete ve fashion kruzích.

Ještě se zpátky vrátím k tvému blogování. Já o tobě vím, že blog vedeš i na portále pro podnikavé ženy. Ty jsi stála skoro u samého začátku projektu, že? Proč ses vlastně rozhodla podpořit tento zajímavý projekt?

Byly to vlastně mé blogovací počátky. Nadchla mě myšlenka propojení žen. Podle mě je skvělý, že je tu místo, kde se mohou ženy potkávat, kde mohou sdílet myšlenky, radosti, starosti a předávat si tak zkušenosti, dojmy.

Když jste na plážích mimo sezónu, jsou fakt kouzelné

O nižším sebevědomí českých žen svědčí i oblékání

Projekt podnikavé ženy se mimo jiné snažit podpořit sebevědomí žen. Myslíš si, že české ženy a dívky trpí menším sebevědomím než třeba právě portugalské ženy? Cestování ti asi umožňuje získat přehled, jak je tomu jinak.

Trochu tomu nasvědčuje to zmíněné oblékání. Ženy v Portugalsku jsem zřejmě sebevědomější, ale hlavně jsou horkokrevné. Nespočetně krát se mi stalo, že jsem seděla v kavárně a vedle mne stála Portugalka, která už více než hodinu rozhořčeně gestikulovala rukama a křičela na někoho na druhé straně telefonu.

Na blogu pro ŽENY s.r.o., facebookovém profilu, vlastních webových stránkách se prezentuješ pod přezdívkou Weef. Jak, prosím tě, vznikl tento nick name?

Ten vznikl kdysi díky kamarádovi. Říkali mi Wewe, ale on na mě jednou takhle hvízdnul. Zalíbilo se mi to natolik, že jsem si přezdívku nechala.

Vtipné. Zatím jsme se bavily o tom, co všechno jsi dělala, všechny tvé aktivity, ale mě by zajímalo i to, co je tvým cílem. Na čem aktuálně pracuješ a kam směřuješ?

Teď je mým cílem pokračovat v podnikání sama na sebe a zdokonalovat se v tom, co dělám. Taky se rýsuje projekt Wild Culture, který jsem si vymyslela, a teď společně s kamarádkou mu dáváme podobu. Bude podporovat travel blogery, inspirovat cestovatele a sdružovat je i offline, než jen online. V hlavě se mi rýsuje ještě spousta dalších věcích, které bych ráda zrealizovala, ale ještě nedozrál čas.

Mám problém nad prací nesedět déle, než bych měla

Krásné, tolik nápadů. Předpokládám, že ale nadále budeš chtít i cestovat. Musí být obtížné skloubit přesuny, lákadla exotik a zároveň se donutit pracovat. Máš nějaké zaručené postupy, jak zvládat prokrastinaci, se kterou tu a tam bojuje skoro každý z nás.

Jo jo, v tom se zdokonaluji den co den. Ze začátku to byla fuška. Člověk na sobě musí opravdu pracovat a mít disciplínu. Já se snažím mít ve všem pořádek, vlastně to ani jinak nejde. Vše si píšu, úkoly, co jsem splnila, nesplnila a proč. Práce mě baví, takže mám spíš problém nad ní nesedět déle, než bych měla. Takže si dávám mantinely, plánuji, kdy mám tzv. padla apod. Nicméně, z vlastní zkušenosti vidím že, když člověk pracuje na sebe a chce se posouvat, jsou v tom i víkendy.

Znám to a věřím ti to. Dovol mi poslední otázku. Kam všude letos se chystáš, abychom věděli, na jak hezké fotky se máme od tebe těšit.

V plánu máme pořádně projet Maroko a natočit tam kratší film. Uvidíme, jak to vyjde. V delším plánování je pak také Amerika na asi čtvrt roku. Poté je to ve hvězdách, dál už neplánujeme.

Podobné články