V únoru to bude už šestnáct let, co tragicky zahynul Bohumil Hrabal – spisovatel s ohromným vypravěčským talentem. Ve věku třiaosmdesáti let se zabil po zcela neobjasněném pádu z pátého patra v pražské nemocnici Na Bulovce. Zahynul v době poledního klidu, když byl na pokoji sám. Zřejmě se rozhodl nakrmit holuby, a tak vylezl na parapet okna. Jenže se mu nešťastnou náhodou podařilo z okna vypadnout. Ačkoliv lékaři byli u pacienta včas, mohli konstatovat pouze smrt. Bylo tomu ale opravdu tak? I když pozdější testy ukázaly, že Hrabal nebyl pod vlivem alkoholu ani jiných omamných látek, jeho smrt je stále velkou záhadou.
Milovník piva
Bohumil Hrabal se narodil krátce před vypuknutím první světové války. Byl vychováván především prarodiči a matkou, poněvadž jeho biologický otec se k otcovství nehlásil. Teprve poté, co si jeho matka vzala jistého Františka Hrabala, začal používat příjmení Hrabal. Dětství strávil v pivovaře, což se později odrazilo v jeho díle Postřižiny. Snad každý si hned vybaví krásnou Magdu Vášáryovou s korbelem piva a zejména muži si ji vybaví přehnutou přes kolo.
Hrabal nebyl právě vzorný student a několikrát propadl. Přesto si troufl studovat na Karlově Univerzitě. Nicméně během válečných let musel vystřídat různé druhy profesí. Působil například jako balič starého papíru (odraz v díle Příliš hlučná samota) nebo výpravčí na malém nádraží v Kostomlatech (odraz v díle Ostře sledované vlaky).
Hrabalův styl je typický tzv. nekonečným proudem řeči. Jedná se o neustálou potřebu něco vypravovat. Za svá díla získal mnohá ocenění. Jeho významným počinem je také dílo Obsluhoval jsem anglického krále o zakomplexovaném číšníkovi. Hrabalova díla jsou především známa díky filmovému zpracování režiséra Jiřího Menzela. Jistě si vzpomenete na známý spor dvou mysliveckých spolků o zastřeleného kance ve filmu Slavnosti sněženek.
Co se týče nevyjasněných okolností jeho smrti, zůstává zde stále mnoho podezřelých jevů. Přátelé z pivnice U Zlatého tygra, kam milovník piva Bohumil Hrabal často chodíval, se vyjádřili, že Hrabala život nebavil. Proto se objevily spekulace o sebevražedném pokusu. Na druhé straně, primář ortopedického oddělení, kde se Hrabal léčil na chronické potíže s klouby a zády, řekl, že z něj vyzařovala pozitivní energie a chuť žít. Zajímavá je také okolnost, že teprve po delší době svého pobytu v nemocnici byl Hrabal na svém pokoji sám. Proč ale spisovatel takového formátu nezanechal žádný dopis na rozloučenou?
Sevebražda nebo vražda?
Přistavená židlička a přistavený stůl u okenního parapetu? K tomu, aby vylezl na parapet přece nepotřeboval stůl. Hrabal si ve svých dílech často vybírá jako hlavní námět právě sebevraždu. V neposlední řadě zřejmě trpěl depresemi a samotou. Stále tady jsou nálezy, které však vyvrátily vraždu i sebevraždu, a tak se většina lidí přiklání k tvrzení, že se skutečně jednalo o nešťastnou náhodu.
Sám Hrabal se stavěl ke slávě poněkud odměřeně. Dnes neodmyslitelně patří mezi nejslavnější české spisovatele a jeho díla jsou stále populární i mezi mládeží. Článek tak můžeme jednoduše zakončit jeho citátem: „Já žádnou pamětní desku nechci, ale když, tak jen ve výšce, kam čůrají psi.“
Zajímají nás i vaše názory na smrt ,,krále pábitelů“. Neváhejte a zapojte se do diskuze na Facebooku.
Foto: csfd.cz
