Zemřeli v koncentračním táboře s perem v ruce

Jejich život skončil v koncentračním táboře, ale přesto neztratili chuť psát. Útrapy, které prožili během války, se jim staly inspirací.

Jaroslav Kratochvíl zemřel v koncentračním táboře Terezín ve svých šedesáti letech. Ačkoliv se o něm školní učebnice příliš často nezmiňují, tak svým literárním dílem má co nabídnout. Zasáhla ho už první světová válka, kdy byl zajat při bojích na ruské frontě. Následně vstoupil do československých legií v Rusku a ke konci války s legionáři podstoupil strastiplnou cestu domů.

Proti legiím

Byl však označen za nepohodlného, poněvadž sympatizoval s ruskou revolucí a snad až příliš dával najevo své levicové postoje. Dokonce se oženil s ruskou studentkou. Prameny ho však líčí jako četného a upřímného člověka. Jeho díla můžeme označit jako jistou rekapitulaci jeho životních zkušeností , které si prožil na frontě, ale především můžeme jeho díla vnímat jako jistou formu kritiky vůči legiím. Po návratu domů naplno rozvinul svůj literární talent a sepsal historické dílo Cesta revoluce, které pojal jako dokument podložený fakty.

Druhá světová válka změnila životy snad všech lidí.

Když vypukla druhá světová válka, tak se aktivně hlásil k domácímu odboji. Je smutné, že právě na sklonku války, v jejím posledním roce, byl jinak velmi opatrný Kratochvíl zajat gestapem a následně velmi krutě mučen a poté převezen právě do Terezína, kde zhruba měsíc před definitivním koncem války v Evropě zemřel.

 Žil déle, než se myslelo

Rodák z Rychnova nad Kněžnou Karel Poláček zahynul v polském koncentračním táboře Gleiwitz ve svých dvaapadesáti letech. Ačkoliv o jeho smrti se vedly dlouhou dobu pochybnosti, které byly vyvráceny až tehdy, když v Poláčkově kauze promluvila důležitá svědkyně. Dříve se totiž historici domnívali, že Poláček zemřel v Osvětimi, ale ukázalo se, že ještě přežil přesun do polského tábora Gleiwitz, kde dokonce stihl napsat své opravdu poslední dílo, které mělo být určeno k divadelnímu přednesu pro obyvatele tábora. Klára Baumohlová tvrdí, že sama v této divadelní hře hrála.

Z filmu Bylo nás pět.

Poláček se narodil do rodiny židovského obchodníka, což se ukázalo jako kompromitující po celý jeho život. Pro svůj židovský původ byl například vyhozen z redakce Lidových novin, kde pravidelně přispíval svými sloupky a fejetony. Naštěstí jeho židovský původ nebyl žádnou překážkou pro stýkání se s Karlem a Josefem Čapkovými, kteří ho podporovali. Navíc byl členem klubu Pátečníků pod záštitou prezidenta Masaryka, ale ani tyto konexe nestačily zabránit jeho uvěznění. Ještě před svým odjezdem zabezpečil svou dceru, která tak úspěšně emigrovala do ciziny.

Dobrá nálada jako lék proti bolesti

Svůj pobyt v táboře bral s nadhledem. Když mu bylo nejhůř, tak začal psát. Nepsal nic ponurého a ani se nesnažil o autentické záznamy z deprimujícího prostředí tábora. To, co se dělo kolem něj, pustil z hlavy. Oprostil se od naříkání, bolesti a věčného strachu ze smrti a začal psát humoristickou knihu Bylo nás pět nejen pro děti, ale také pro dospělé. Navázal tak na svou předcházející úspěšnou tvorbu, kdy si získal věhlas dalším veselým dílem Muži v ofsajdu nebo pohádkovými příběhy pro děti o Edudantovi a Francimorovi.

Josef Čapek se svými kamarády. Pejsek a Kočička. 

Malíř a spisovatel Josef Čapek absolvoval pobyt hned v několika táborech a druhou světovou válku si doslova protrpěl od začátku až do konce. Zemřel ani ne měsíc před koncem druhé světové války v německém koncentračním táboře Bergen-Belsen ve svých osmapadesáti letech, kde měsíc před ním zahynula židovská dívka Anna Franková, která proslula svým slavným deníkem, ve kterých líčila jednotlivé dny, kdy byla její rodina nucena žít ve strachu a beznaději.

Umělecké duo Čapek

Někteří se mohou mylně domnívat, že Josef Čapek žil ve stínu svého mladšího bratra Karla, ale Josef dokázal vyniknout i bez Karlovy pomoci. Vždyť krásně maloval. Už od dětství bylo jasné, že Josef je více do praxe a Karel je takový intelektuál. Oba začali spolupracovat. Většinou se udává, že to byl právě Josef, kdo stál za mnoha nápady, které jeho mladší bratr Karel zpracoval do literární podoby. I slavné slovo robot, které si našlo cestu mezi světové jazyky, vzešlo poprvé z úst Josefa Čapka. Mnohé děti se pak mohly radovat z pohádkové knížky O pejskovi a kočičce, která Josefa navždy proslavila.

A ještě jednou hvězdné duo Pejsek a Kočička. 

Když Josefa vyhodili z redakce Lidových novin, tak mladší bratr Karel na protest odešel z redakce také. Drželi spolu! Předválečné nálady nasvědčovaly tomu, že jsou oba až příliš vlivnými osobnostmi, které navíc zastupovali demokratický proud, a proto je bylo třeba umlčet. Karel naneštěstí zemřel těsně před vypuknutím války, a tak ho na rozdíl od bratra nepostihlo utrpení v táboře smrti.

Přežil tři koncentrační tábory

Arnošt Lustig je velká osobnost. Český spisovatel židovského původu sice nezemřel v koncentračním táboře a tudíž se vymyká našemu výběru, ale sám zakusil děsivé podmínky hned tří koncentračních táborů. Terezín, Osvětim a Buchenwald. Koncentrační tábory s hrůzostrašnou pověstí. Na Lustiga čekal ještě čtvrtý tábor, a to Dachau. Naštěstí se mu podařilo při transportu uprchnout, aby pak mohl psát romány s tématem holokaustu (viz. Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou) a neustále lidem prezentovat ty silné vzpomínky, které se vracejí jako noční můra. Arnošt Lustig zemřel před dvěma roky.

Můj boj.

Nejen čeští spisovatelé, ale zejména pak řada židovských umělců předčasně zahynula v táborech. Nemluvě o dalších zbytečných ztrátách na životech na civilním obyvatelstvu, a to nejen v koncentračním táboře, ale taktéž na bitevním poli nebo kdekoliv jinde. Ve válce není nikdo v bezpečí! Hrůzné podmínky v táboře na vlastní kůži pocítil i budoucí československý prezident Antonín Novotný.

 

Vzdejte hold těmto umělcům a obohaťte náš Facebook o další informace.

 

Foto: csfd.cz, cs.Wikipedia.org

Podobné články

Herci malých rolí

Klasik kdysi řekl, že není malých rolí, pouze malých herců. Ony ale malé role jsou. A mají své česk...