Učit se správně se učit
Na základní škole a částečně i na střední jsme byli zvyklí, že nám učitelé všechny zápisky diktovali. „Podtrhněte si nadpis, pak podnadpis jinou barvičkou. K této látce se naučte v učebnici stranu č. 37-42. Teď si udělejte tři pomlčky a ke každému bodu si nechte místo na pár vět. Ke každému typu si barevně nakreslete průřez z učebnice. Pepíku, ty máš hrozný škrabopis, přepiš si celý sešit, ať se to dá přečíst…“
Byli jsme vedeni, jak vést vlastní poznámky, abychom se z nich co nejsnáze učili. Ale co dál, když usedneme do vysokoškolských lavic a náhle není žádný leader, co by nám se zápisem pomáhal?
Profesoři mluví závodním tempem, na tabuli se promítá jeden slide prezentace za druhým a vám se kouří z ruky, jak se snažíte zapsat každou poznámku pedagoga. Rychle jste ale přišli na to, že ne každé sdělení je pro záznam důležité a ne každé po vás budou vyžadovat. Je důležité naučit se rozlišovat podstatné informace a následně využívat metodu zápisků, která vám nejvíce vyhovuje.
Metody zápisu ruku v ruce se studiem
Obecně nejdůležitější vlastnost poznámek:
a) snadno čitelné – obtížné luštění vlastních poznámek velmi zdržuje studium
b) přehledné – je důležité mít rychlý přehled kde, co najdete, vyznat se ve svých poznámkách
c) opticky diferencovaná témata – barevné rozlišení je nepostradatelná součást poznámek všech studentů s jejich různými stupni fotografické paměti
Způsob, jakým si poznámky zpracujete, je prvním klíčem k úspěchu zapamatování učiva. Každý z vás je individualita, které vyhovuje jiná metoda. Je ale podstatné zvolit si některou konkrétní, která vám nejvíce vyhovuje a držet se jí. V následujícím výčtu vám shrnuji metody, které využívají redaktoři sekce Vzdělání na StudentPointu:
1. metoda: Volné papíry
„Já si ve škole píšu zápisky na volné papíry, protože hrozně čmárám a v sešitě bych to potom dlouho luštila. Profesoři také kolikrát skáčou od tématu k tématu, takže by byl zápis nesouvislý. Tudíž si to ve škole napíšu na papír a doma to úhledně přepíšu do sešitu,“ popisuje redaktorka Lucie Rubešová.
Jste-li zodpovědný student, který neztrácí volně ležící předměty, a všechny papíry si pečlivě zakládáte do složek, je pro vás tato metoda určitě vhodná. Zvláště proto, že patří mezi nejpřehlednější. Při zakládání je ale velmi důležité, abyste si různá témata a hlavně různé předměty rozlišovali záložkami. Tím přehlednosti docílíte.
2. metoda: Barevné sešity
„Každý sešit mám jinak vyzdobený a polepený a poznámky podtrhané pastelkami. V případě nudných hodin mám poznámky dokonce i s ilustracemi 🙂 Ale na maturitní semináře mám kroužkové desky, kam můžu vkládat ta kvanta papírů, které dostáváme. Navíc se do nich dá jednoduše doplnit další list tam, kam potřebuju,“ svěřuje se redaktorka Bára Švarcová.
Z barevně rozlišeného učiva se budou nejefektivněji učit ti z vás, kteří si zapamatují více z toho, co vidí, než co slyší. Vizuální tedy fotografickou paměť jsme dostali do vínku všichni, každý však v jiné míře a záleží také na nás, jak ji procvičováním zdokonalíme. Jakýkoli talent, který se netrénuje, zakrní. Čím více si dáte na svých poznámkách záležet, tím více se vám vryjí do paměti.
3. metoda: Přepisování
„Vzhledem k mému katastrofálnímu písmu si musím sešity přepisovat. Ještě nemám jasno, jestli jen rukou nebo na PC. Myslím ale, že psaní rukou alespoň napoprvé přispívá k lepšímu zapamatování obsahu. To nám říkala i profesorka, že není nejlepší psát jen na klávesnici. Krom toho barvy jsou dost potřeba, aby člověk oddělil to nejpodstatnější. Možná je ideální vkládací sešit, aby se tam dalo průběžně doplňovat,“ poradila Olga Buriánková.
Agata Hauerová, šéfredaktorka StudentPointu, dodává: „ Já taky používám přepisovací metodu, případně si učivo rozstříhám na menší části, které se mi pak líp učí.“
Na přednáškách vám jede ruka po papíru jak ze řetězu utržená, aby stihla vše důležité zapsat, a o přestávce máte konečně chvilku se podívat, co jste vůbec napsali. S hrůzou zjistíte, že naškrábané písmo a zkratky strašně dlouho luštíte. Studium z takových poznámek je holý nesmysl. Pro vás je nejefektivnější si v klidu domova přepsat poznámky přehledně a barevně rozlišené, čímž zabijete dvě mouchy jednou ranou. Jednak získáte kvalitní studijní materiál a navíc budete látku zaznamenávat už podruhé a tak vám utkví daleko víc informací, než prve. Leckomu stačí už jen pouhý přepis na zapamatování látky před zkouškou. Vyzkoušejte si, co vaší paměti nejvíce prospívá.
4. metoda: Tištěné poznámky
„Já si nejlíp zapamatuji učivo, když ho mám napsané rukou a zvýrazněné. Mám hromadu barevných fixů, zvýrazňovačů nebo pastelek. Přepisování rukou ale zabere celkem dost času, protože na přednáškách je většinou naškrábete jako kocour a strávit další čas domácím přepisováním je taky náročné. Proto volím takovou střední cestu – netbook. Poznámky si pak vytisknu, podtrhám a založím do kroužkových desek,“ radí Silvie Trebatická, editorka sekce Vzdělání.
Lenka Kulíšková dodává: „Na přepisování nenacházím čas a tak se mi u předmětů, které jedou podle skript, vyplatilo vpisovat si doplňující důležité poznámky přímo mezi tištěné řádky. Mám tak kromě psaní také čas profesora bedlivě poslouchat a barevně si oddělovat témata v učebnici. Učím se pak jen z knihy.“
Jelli málo času, břemeno, co vás neustále tíží a zároveň nejste umělec v rychlém a čitelném písmu, je pro vás vhodná tištěná verze poznámek. Psát si zápisky pouze do notebooku a učit se z počítače není ani dobré pro paměť, ani pro oči. Zrak se dlouhým zíráním do monitoru kazí a kvanta odstavců monotónního wordového písma v hlavě prostě neutkví. Doporučuji pořídit si tištěnou verzi a témata učiva pestře odlišit.
Je také možné a běžné požádat profesora, aby vám své prezentace stáhnul na flashku. Tento elektronický studijní materiál je vhodné k učení opět vytisknout a vpisovat si přímo do něj. Není-li to možné, někteří studenti také prezentace fotí a z obrázků si vytvářejí prezentaci vlastní. Učivo z prezentací si dobře zapamatujete díky obrázkům, ale informace bývají značně chudé a jen v bodech, je proto nutné dopisovat si do nich důležité údaje z ústního podání.
Ať již se rozhodnete pro kteroukoli metodu, vyzkoušejte, zda vám skutečně vyhovuje a jestli se s ní zbytečně nepřipravujete o čas. Jakmile si řeknete: „Ano, z toho se mi dobře učí“, bude to to pravé ořechové.
Foto by Lenka Kulíšková a sxc.hu
