Pokud jste si někdy hledali přivýdělek při studiu, jistě jste si nemohli nevšimnout nabídek call center. Nabízejí zajímavou práci v profesionálním týmu, fixní plat plus prémie dle vykonané práce, motivační kariérní růst, no vždyť to znáte. Je to ale skutečně tak skvělá práce? Je všechno, co společnosti inzerují, pravda? Vyzpovídala jsem pět svých kamarádek a pokusila se tak nahlédnout pod pokličku práce telefonního operátora.
Flexibilita především
Důvody, proč lidé zkouší zrovna tento typ výdělku, bývají různé. Většinou je láká pružná pracovní doba, je to tudíž vhodný přivýdělek pro studenty, kteří si tak pracovní dobu mohou přizpůsobit dle svých potřeb. Často zde také pracují maminky na rodičovské dovolené. „V našem regionu a bez známostí k mání nic lepšího není,“ vysvětluje své důvody ohledně výběru práce studentka vysoké školy Lenka. Ostatní to mají velmi podobně. Najít vhodnější práci, která by vám umožňovala být pánem svého času, asi nelze.
Šanci dostane každý
Jak se k takovému přivýdělku dostanete? Až překvapivě snadno – inzeráty a nabídky na práci telefonního operátora na vás křičí ze všech pracovních portálů. Nabídka je lákavá a požadavky překvapivě nízké. Většinou stačí, abyste měli dobré komunikační a vyjadřovací schopnosti a uměli základy práce na počítači. Všechno ostatní vám vysvětlí sami. Jiní se k práci dostanou prostřednictvím svých přátel nebo známých. Na pohovor se tedy dostane téměř každý. Protože je to práce, kde se střídá spousta zaměstnanců, dá se říci, že dají šanci každému, kdo má alespoň minimální předpoklady. Někde berou každého, jinde mají požadavky naoko vyšší. „K práci jsem se dostala přes personální agenturu, u níž jsem musela projít dvoukolovým pohovorem. Z toho jsem nabyla pocit, že se jedná o opravdu solidní práci, ale brzy se ukázalo, že ani sama agentura nevěděla, kam nás to vlastně posílá,“ pokračuje ve vyprávění Lenka.
I vaše číslo může být zneužito
Je to ale skutečně nakonec takové, jak inzeráty slibují? Studentka Michaela tohle popírá: „Slibovali mi přes 125 Kč na hodinu, soutěže a odměny v rámci kolektivu. Plat rozhodně tak vysoký nebyl a co se týče té doby, preferovali jejich směny.“ Lenka má podobnou zkušenost: „Nejdřív mi v agentuře slíbili větší plat a to, že nebudu muset přes telefon nikoho přemlouvat, protože budu volat z databáze lidí, kteří se do ní této firmě sami přihlásili. Tím, že agentura neměla firmu absolutně prověřenou, to samozřejmě bylo všechno jinak – plat byl menší a volalo se z databáze, která byla odkoupená od jiných firem.“ Důrazně proto doporučuje čtenářům, aby si dávali dobrý pozor, kde všude uvádějí své telefonní číslo. Snadno se totiž může stát, že zrovna vaše číslo si firma odkoupí do své databáze – a vy se pak můžete divit, kde na vás přišli. Studentka Zora svou zkušenost bere s optimistickým nadhledem. „Celý proces probíhal v auře ´Je to děsně jednoduché, to zvládne každý blbec, jen si věřit, děvčata! ´, a pak vás tiše vyšoupnou, protože jste byl právě jeden z blbců,“ uvádí s úsměvem.
Nabízet se dá takřka cokoliv
A kvůli čemu vlastně voláte? Je to různé. Můžete nabízet kreditní karty, slevy na plyn, doplňky stravy nebo jen provádět nezávislé průzkumy. Nabízené produkty se často mění. „Nabízela jsem třeba dodatky ke smlouvám energetické společnosti, ale tohle je jen na určitý čas, pak zase nabízíte něco jiného. Klidně i ty samé dodatky, ale od konkurence,“ vysvětluje stále ještě pracovnice call centra Katka.
Stereotyp zde nehrozí
Lidé na druhé straně telefonu mohou být různí, musíte se proto připravit na všechno. Někteří jsou milí, jiní vám zavěsí, jen co se představíte nebo vám třeba i vynadají. Není zde nouze o zajímavé situace. „Jeden pán mi řekl, že nemá čas, protože právě souloží, tak ať zavolám později,“ usmívá se Katka a pokračuje: „nebo taky kvůli tomu, že máme staré databáze, jsem volala lidem, kteří už byli nějakou dobu mrtví. Dokonce jsem se jednou dovolala i synovi muže, který zemřel, a ten byl zrovna na cestě na pohřeb.“
Existují i kreativní call centra
Zora si také za svou krátkou operátorskou kariéru odnesla pár hezkých vzpomínek. „Měli jsme třeba ´plyšákový pátek´ a na směnu jsme museli dorazit v kožíškové vestě nebo s plyšáčkem, kterého jsme si dali vedle monitoru. Vidět, jak tohle dělají padesátileté matky, je k nezaplacení,“ vypráví. Leadeři v call centrech se své zaměstnance snaží maximálně namotivovat, výjimkou tedy nejsou nástupy před začátkem směny, kde se probírají strategie, které mají sloužit jako motivační a učební nástroj. Zora sama přiznává: „Musím uznat, že všichni tam byli profesionální. Bohužel tak moc profesionální, že jsem si připadala, jako bych se ocitla uprostřed filmu.“
Není to práce navždy
Je to práce s dlouhodobější perspektivou? Pro většinu dotázaných očividně ne. Spousta z nich s touto prací už dávno skončila a ponechává si tyto zkušenosti jen jako úsměvnou etapu svého života. Někteří jsou dokonce rádi, že neprošli zkušební dobou. Nemuseli si tak vymýšlet výmluvy, proč v práci končí.
„Uvažovala jsem, že s tím seknu už tak po čtrnácti dnech, což byla doba, kdy byla vyhozena, nebo sama odcházela i většina ostatních. Nakonec odešli, nebo byli odejiti všichni, co dělali na tom projektu se mnou. Krátkým telefonátem asi po měsíci,“ uzavírá svou zkušenost Lenka. Michaela to vidí podobně: „Sekla jsem s tím po třech měsících. Musela jsem vstávat opravdu brzo a pak jsem hned jela do školy, kde jsem kolikrát byla do večera. Bývala jsem šíleně vyčerpaná a častěji nemocná. Navíc mi to dvakrát nešlo. Prodávat doplněk stravy na dva měsíce za šest set korun starým lidem bez peněz mi přišlo prostě špatné.“
Jsou ale lidé, kteří si svou práci nemohou vynachválit a dělají ji rádi. Většinou jde o zapálené optimisty, kteří ještě stále věří v zářné zítřky a jejich každodenním hnacím motorem jsou provize za uzavřené případy. Takové osoby jsem však ve svém okolí bohužel nenašla, ale věřím, že skutečně existují.
Je to dobrá zkušenost
Doporučili by bývalí zaměstnanci práci telefonního operátora svým přátelům? Shodují se v tom, že pokud na to má člověk náturu, měl by to zkusit. Maminka na rodičovské dovolené Jitka s úsměvem říká: „Dobrému kamarádovi bych řekla, ať studuje, aby neskončil na kolečkové židli se sluchátky, mikrofonem a naordinovanými pauzami na záchod… Ale jako první práce v životě to jde.“
Zora se dodnes baví, když jí někdo z call centra zavolá. „Co bylo super, je, že doteď umím zpaměti ´zpracovávací´ rozhovor a vždycky, když mi někdo volá, tak krom toho, že je mi těch lidí dost líto, tak jim i rozumím a bavím se tím, co říkají ´špatně´,“ uzavírá.
Foto: Photl.com
